Archiv pro rubriku: 100 klacků

Sto klacků – #2 – Rovný přístup

Úvod seriálu se docela uchytil, takže tady je další. Co mě štve na přístupu státu k podnikání? Třeba naprosto nevyrovnaný přístup živnostníka ke státu a státu k živnostníkovi. Hodlám to demonstrovat na svém vlastním příkladu:

V prosinci 2016 jsem založil firmu a přešel z OSVČ na s.r.o.. Důvody byly tři:

  1. Nechtěl jsem už dále ručit celým svým majetkem – právníkem mi bylo vysvětleno, že se to netýká jen finančních závazků, ale např. i způsobených škod. Když píšete dokumentaci, jejíž správnost může být rozdílem mezi fungující fabrikou a spáleništěm, je tenhle argument takřka absolutní.
  2. Prestiž. Při jednání s firmami jako Philip Morris, Unipetrol, Siemens nebo Pivovary Staropramen je prostě hezčí moci se představit jako jednatel společnost, než nekontroverzní podnikatel.
  3. Elegantnější zaměstnávání kolegů – chtěl jsem, aby měli lepší pocit z toho, že pracují pro firmu, ne pro OSVČ, a mohli se tak i lépe ztotožnit se společným dílem.

A protože jako OSVČ jsem byl plátce DPH (z titulu obratu), požádal jsem jako nově vzniklá firma rovněž o to, abych mohl platit státu dobrovolně DPH.

Ano… znalí už se smějí…

Tak třeba když máte u kontrolního hlášení chybu, resp. stát si myslí, že tam máte chybu, i když ji tam nemáte, máte na reakci 5 dnů (bez ohledu na svátky, víkendy, atd.). To po vás chce stát. A když chcete reakci po státu? Sledujte:

16.12.2016 – založeno s.r.o.

16.12. 2016 – posílám datovkou žádost o dobrovolnou registraci k DPH.

10.1. 2017 – volá mi paní z FÚ, že:
a) jsem to poslal ze špatné datovky (na to jí stačily tři týdny to zjistit, že byly Vánoce ji přece neomlouvá…) – je třeba to poslat z datovky s.r.o., ne z datovky OSVČ. Jenže datovku s.r.o. mi stát zřídil až 21. 12. 2016.
b) chce doložit, že jsem skutečná firma a že opravdu v něčem hodlám podnikat. Nezajímá ji, že doménu se jménem firmy používám už 5 let, že mám stálé zákazníky, ohlášené živnosti vázané, ke kterým je třeba akreditace získaná zkouškou na ministerstvu vnitra, atd. Chce vidět objednávky od zákazníků a nějaké moje vystavené faktury (sic! ani ne měsíc po založení firmy).

Posílám, co můžu.

18. 1. 2017 – paní z FÚ chce, abych jí poslal podnikatelský záměr, včetně finanční rozvahy, seznamu stálých zákazníků, ukázku smluv atd. Posílám s hlasitým skřípěním zubů…

FÚ má na rozhodnutí 30 dnů. Rozhodnutí je nenárokové, tzn. můžu doložit všechno a oni se stejně mohou rozhodnout, že mě jako plátce DPH nezaregistrují. Od roku 2013 jsem přitom čistým plátcem, nikdy jsem neměl nadměrný odpočet…

16. 2. 2017 – přesně 29 dnů od doložení nepotřebných dokladů (to je náhoda 😉 ) mi přišlo vyrozumění, že laskavě mohu začít platit státu DPH. A to jsem na tom ještě skvěle! Jsou lidé, co za tuhle drzost vyfasují flastr.

A perlička na závěr. V registraci DPH je firma povinna uvádět číslo účtu pro daňové účely, kterýžto se následně zveřejňuje. Asi tak týden po registraci k DPH mě napadlo se podívat na Ares, jestli tam číslo mám.

A co myslíte? No neměl jsem ho tam.

Napřed jsem zjebal účetního, protože každý správný mafián kontroverzní podnikatel ví, že to vždycky posere hlavně účetní. Ale ten se dušoval, že tam číslo účtu napsal. Takže telefonát na FÚ, proč nebyl účet zveřejněn. Odpověď mě poslala do kolen. Prý ho úřednice „zapomněla přepsat“! Chápete?! Z datového souboru poslaného datovkou ve strojovém formátu xml v lednu 2017 (tedy v 21. století) ho někdo musí někam ručně přepsat!

A taky mi přešel tento roztomilý email:

Výstřižek

Tak jsem si říkal, že si tento email musím uložit. Až po mě bude chtít finančák desítky tisíc pokuty za to, že jsem zapomněl něco někam poslat včas, napíšu jim „ještě jednou se omlouvám.“

A kdybych měl větší koule, odpověděl bych na ten email fakturou na 50 tisíc pokuty…

Sorry, jako…

 

Sto klacků – #1 – Normy

Rozhodl jsem se vytvořit si na (trochu stagnujícím) blogu novou rubriku. Pojmenuji ji „sto klacků“ – schválně, co si pod tím představíte?

Ne, není to sto tisíc korun. Je to obrazně řečeno 100 klacků, které stát hází pod nohy těm, kdo se snaží být na státu co nejméně závislými, brát co nejméně ze společného a dokonce státu formou daní, odvodů a mezd svým zaměstnancům něco přispívat. A stát je za to trestá, místo aby pomáhal.

#1 – Normy.

Asi by se v dnešních dnech slušelo začít EET nebo drakonickými a nesmyslnými pokutami za nedostatky (a „nedostatky“) v kontrolním hlášení. Ale o tom se píše všude a já bych rád věnoval pozornost i dalším tématům. K EET a KH se určitě ale dostanu.

Co mě pálí skoro stejně, je totiž přístup státu k technickým normám. Pracuji v technické oblasti, kde je použití technických norem nutností. Normy (myšleno zejména ČSN a oborové normy, jako třeba TPG) sice obecně právně závazné nejsou, ale v mnoha oborech jsou „zezávazněny“ zákonem, takže je jejich dodržování stejně povinné, jako u zákonů. Například v oblasti požární ochrany nebo třeba v případě homologace vozidel, stavebnictví, apod. Důvodem je to, aby příslušné zákony nemusely mít stovky a tisíce stránek (pokud by obsahovaly veškerý technický text z norem) a nemusely být novelizovány poslanci pokaždé, když se změní nějaká konkrétní hodnota v tabulce v nějaké konkrétní normě.

Problém ale je, že stát na jedné straně vymáhá používání norem a na straně druhé jejich používání zpoplatňuje částkou (minimálně) 2000 za rok. Přičemž za tuto cenu dostanete pouze možnost číst normy v zabezpečeném PDF a to na maximálně 2 PC. Zabezpečené PDF navíc funguje pouze na windows nebo mac, takže třeba s tabletem s androidem na stavbě nebo u zákazníka máte smůlu.

Za maximální nehoráznost pak považuji dvě věci:

  1. z norem nelze kopírovat, takže když do technické zprávy potřebujete pasáž z normy, musíte ji ručně přepsat.
  2. normy nelze tisknout bez toho, aniž byste si zaplatili příplatek za povolení k tisku norem (podotýkám, že se jedná o tisk na váš papír, vaším inkoustem na vaší tiskárně!). Přičemž povolení na tisk 50 stran vyjde na „lidových“ 500,- Kč. Jedna z cca 20 norem, které denně používám, má přitom průměrně 80 stránek.

Pokud jste třeba začínající podnikatel a chcete se do začátku vybavit základní sadou 20 norem z oblasti požární ochrany a chcete si je vytisknout, abyste je mohli po večerech studovat v rámci zdokonalování a zvyšování své kvalifikace, počítejte s náklady minimálně 7000,- Kč (2x povolení na tisk 1000 stránek po 3500,- Kč).

Na závěr 2 třešinky na dortu:

a) Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví bez okolků přiznává, že peníze z poskytování technických norem plynou na saturaci schodku státního rozpočtu. A to přesto, že se Andrej Babiš chlubí přebytkem. Neměl by podle této logiky spíše stát platit uživatelům norem?

normy

b) některé normy (třeba moje „alfa a omega“): ČSN EN 60079-10-2 je platná od září 2015 a dosud existuje pouze v anglické verzi s arogantní douškou na titulní stránce, že norma v angličtině má stejnou platnost, jako normy v češtině. Stát mi tedy přikazuje se řídit normou, kterou není schopen za mých 2000,- Kč ročně ani přeložit do češtiny (a to má pouhých 36 stran).