Archiv pro rubriku: Politics

My political observations.

O nás. A o nich.

Nevím, asi se to tak říkalo vždycky, ale posledních pár týdnů mi to začalo vadit. V různých oblastech a v různých významech. Čím dál tím více si všímám plíživého trendu, že za nepříjemné věci mohou „oni“, zatímco všechno to skvělé a báječné se děje jen kvůli „nám“.

Příklad první – politický.

„Evropská unie selhala v řešení migrační krize.“ „Brusel nám diktuje kvóty.“ Evropská unie může za to či ono … dosaďte si cokoliv. Ale zároveň si místo „Evropská unie, EU, Brusel, atd.“ dosaďte „my“. Trochu to zabolí, trochu to rýpne, ale bude to správné. Evropská unie jsme totiž my. My jsme její dobrovolnou součástí, my máme veškerá hlasovací i jiná práva a pokud si něco nedokážeme prosadit, zpravidla to bývá buď naší neschopností nebo prostým faktem, že většina má na věc jiný názor a ten si dokáže prosadit. Je to tak i v naší domácí politice. Zákony přijímané současnou vládou se mi možná nelíbí, ale respektuji princip zastupitelské demokracie a budu se jimi řídit bez toho, že bych kříčel „vláda selhala v tomhle“ nebo „Strakovka mi diktuje ono“. Budu se snažit, aby v příštích volbách nevyhráli ti, se kterými nesouhlasím nebo, pokud budu opravdu hardcore, budu usilovat sám o zvolení, abych měl šanci změnit to, co se mi nelíbí. To je princip demokracie. Jsem to já, jsme to my, kdo rozhoduje, nikoliv imaginární „oni“.

Příklad druhý – mediální.

Můžu si hlavu ukroudit údivem, když třeba Česká televize nebo jiné obří médium (BTW: to slovo mi zní jako „orákulum“ a má pro mě často zhruba stejný význam…) říká něco ve smyslu, že „média podávají zkreslenou představu“ nebo „média mohou za ovlivnění veřejného mínění“. Všichni tam podvědomě cítíme to nevyřčené slovo „ostatní“. Ostatní média. My ne, my nejsme bulvár, my nejsme ti zlí… my nejsme vlastně ani médium, my jsme něco víc!
Není to tak. Média, která říkají věty typu „Média mohou za šíření ruské propagandy“ mohou většinou přesně za to, z čeho obviňují ony imaginární „je“. Klidně mohou napsat místo „média“ „my“ a budou mít naprostou pravdu.

Příklad třetí – my sami.

Existuje věta, díky které si udělám instatntní názor na jakéhokoliv člověka (byť uznávám, že je to velmi zkratkovité, ale většinou to funguje perfektně), je: „Nejhorší je srážka s blbcem.“ V drtivé většina případů je ze všech zúčastněných osob (vypravěč, posluchač, předmět hovoru) největší blbec právě onen vypravěč.
Nebo ta anekdota o tom, jak neměli čerstvé rohlíky:
Paní se vrátí domů z nákupu a říká manželovi:
„No to si nedovedeš představit, co jsem zažila v krámě, hele. Taková mladá čúza prodavačka, rozumíš a já se jí slušně, normálně, v klidu ptám, jestli mají čerstvý rohlíky, že ty, co tam mají jsou už takové gumové a vona ti na mě spustila ‚si je neberte, když vám to nevyhovuje, si myslíte, že tady mám zrovínka teď čas vám letět do skladu pro čerstvý rohlíčky, paninko nebo co? Já mám tady jinou práci‘ no hrůza, jak se ta prodavačka chovala k zákazníkovi!“

Prodavačka přijde domů z práce a říká manželovi“
„Simtě, no co ty lidi dneska vyváděj, to není možný. Já tam plný ruce s přerovnáváním zboží, jak mi nařídila šéfová, rozumíš, a v tom přilítne taková baba a začne si na mě votvírat kušnu, že prej ty rohlíky jsou gumový a že se to nedá jíst a ať okamžitě letím pro čerstvý, nebo že si bude stěžovat. Tak jí slušně říkám: ‚Prosím vás, paní, počkejte, já hned donesu čerstvé, jen co tohle dodělám‘, ale ona ne a začala hned křičet, že je to drzost se takhle chovat k zákazníkovi a tak… no děs!“

Zajímavé je, že svět je plný idotů, blbců a hovad. Ale je to taková plovoucí množina, která vždycky zahrnuje všechny lidi na světě, s výjimkou mluvčího :-)

Prosím vás… začněme šetřit s třetí osobou a používejme více tu první. Rázem se nám dostane mnohem přesnějšího pojmenování věcí a lidí kolem sebe i nás samotných a správné pojmenování problému je nejdůležitější krok k jeho vyřešení.

O technických normách.

Existuje téměř nekonečně mnoho způsobů, jak stát motivuje podnikatele přestat podnikat a přihlásit se na pracák pro dávky. Existují ale i nenápadné způsoby, jak stát podnikatelům ani neumožní začít podnikat. Jedním z nich jsou technické normy.

Technické normy (ČSN) existují úplně na všechno. Velmi často se mění. Většina jich sice není závazná, nicméně existují tři hlavní obory, kde si bez dodržování technických norem neškrtnete. Stavebnictví a požární ochrana jsou dva z oborů, kde jsou technické normy závazné, protože to tak nařizuje zákon, elektrotechnika, kde je norem suverénně nejvíc je ten třetí. Tam vám zase stát nic nezkolauduje, pokud to nebude podle normy. Aby zákon o požární ochraně nemusel mít tisíce stran téhož textu, jaký se nachází v technických normách, existuje v něm ustanovení, že všechny technické normy z oblasti požární ochrany jsou závazné a jsou na úrovni zákona.

Takže pokud se rozhodnete podnikat v oblasti požární ochrany, chcete dodržovat zákon a nejste náhodou jasnovidec, chtě nechtě vás čeká nepříjemná věc: sehnat si všechny potřebné legislativní dokumenty k tomu, abyste vůbec mohli začít působit v oboru.

ČSN vydává stát. Konkrétně státní Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví (zkráceně ÚNMZ), který je organizační složkou státu spadající pod Ministerstvo průmyslu a obchodu. ÚNMZ má rozpočet zhruba 170 milionů korun ročně, tedy zhruba stejně, jako všechny další organizační složky státu (kromě ČOI) spadající pod MPO dohromady. Úřad má pouze jedno pracoviště na Praze 1.

Stát tedy požaduje po podnikatelích, aby se drželi norem, stát je zákonem zezávazní a stát tyto normy také vydává. Jenže na rozdíl od zákonů si za jejich přečtení musíte hezky zaplatit. Jedna norma v tištěné podobě stojí kolem 400,- Kč (několik jich je za míň, spousta z nich také za mnohem víc). Zaplatit musíte i za pouhé zobrazení normy na PC. Což je činnost, která stát nestojí v podsatě nic, protože normy má stejně uložené na serveru v datové podobě a pouze generuje PDF.

A teď to hlavní:

Cenová politika státu je v tomto směru dost zarážející. Za pouhý online přístup bez možnosti tisku chce stát 1000,- Kč za 6 měsíců. Za tisk se cena liší podle počtu stran, přičemž maximum je 1000 stran za 3500,- Kč / 6 měsíců. Takže pokud si člověk podnikající v oboru požární ochrany chce pořídit základní sadu norem pro své podnikání v tištěné podobě (protože se pohybuje hodně v terénu, kde je často potřeba mít normu po ruce), je to cca 3000 stran textu. Vytisknout si ale smíte pouze 1000 stran za půl roku, takže si zbytek musíte koupit od překupníků, což jsou soukromé firmy, kterým ÚNMZ poskytl licenci na prodej norem. Pokud tedy chcete řešit všechno legálně, vyjde vás to bratru na nějakých 12000,- Kč a více, protože průměrná cena normy je asi 4,- Kč za stránku. Dobré, že?

Podotýkám, že tisk norem ze systému ÚNMZ znamená, že si normu v PDF vytisknete na vlastní tiskárně, vlastním tonerem na vlastní papír!

Říkáte si možná, že je blbost tisknout normy na papír v 21. století. Jasně… proč s sebou tahat kufr norem, když má dneska každý tablet nebo notebook. Jenže ouha! Systém je nastaven tak, že jej můžete používat pouze na jednom počítači (pokud nemáte multilicenci – a bylo by divné, aby jeden uživatel platil dvě licence jenom proto, že má dva počítače, pracovní a přenosný). Ochrana, kterou ÚNMZ zvolil pro svá PDF nefunguje na systému Android, takže s většinou tabletů a mobilů máte prostě smůlu.

Možná si říkáte, že stát prostě chce jen pokrýt náklady na výrobu a udržování norem. Problém je v tom, že většina norem je harmonizovaných v EU, takže výroba norem spočívá pouze v jejich překladu. Kromě toho výroba norem je z větší části hrazena ze státního rozpočtu (tedy vlastně námi všemi – ve skutečnosti si každou normu kupujete dvakrát) nebo ji hradí ten, kdo o její vytvoření požádal. Ostatně sám ÚNMZ se přiznává, že cenová politika je motivována příjmem do státního rozpočtu, nikoliv krytím nákladů. Cituji:

Důvodem pro změnu cenové vyhlášky byl zejména požadavek na zvýšení příjmů státního rozpočtu z prodeje technických norem, který při přípravě rozpočtu pro rok 2015, vzneslo Ministerstvo financí. Požadavek Ministerstva financí byl odůvodněn potřebou udržení prezentovaného schodku státního rozpočtu. Tento požadavek se následně promítl do Usnesení vlády ČR č. 437 ze dne 16. června 2014. Usnesení vlády bylo třeba naplnit konkrétním obsahem, tj. připravit návrh novely vyhlášky Ministerstva průmyslu a obchodu č. 486/2008 Sb. Změna cenové politiky v oblasti technických norem má zajistit vyšší příjmy z prodeje technických norem při zachování prostředí a systému, který je uživatelům technických norem dobře znám a současně s tím nastavit dlouhodobě udržitelnou změnu, která se co nejméně dotkne každého ze zákazníků. Změna cenové vyhlášky má rovněž přispět k omezení nelegálního šíření technických norem v ČR. 

Viz: http://www.unmz.cz/urad/informace-ke-zmene-cenove-vyhlasky-pro-prodej-ceskych-technickych-norem

Takže zatímco dříve šlo tisknout normy bez omezení, nyní je možné vytisknout jen 1000 stran za půl roku, což nutí lidi jako jsem já hledat normy na různých úložištích nebo používat originály norem ze systémů zemí, kde jsou normy zdarma. Což jistě nepřispěje k „k omezení nelegálního šíření technických norem v ČR„. Jinými slovy, ministerstvo financí vedené agentem Burešem nedokáže vybrat daně a dodržet plánovaný schodek státního rozpočtu, tak podojí podnikatele na tom, co nutně potřebují ke své práci, protože jim to stát nařídil.

Je to ale ještě horší. Kolegové z oblasti stavebnictví mají norem ještě mnohem víc. Protože jde zpravidla o bezpečnost staveb, stát si uvědomil, že normy v téhle oblasti by bylo více než rozumné dodržovat a tak nařídil jejich bezplatné zveřejnění. Jak to dopadlo? Po několika soudních sporech stát zveřejnil jednu normu a sice veledůležitou ČSN 73 6110 Projektování místních komunikací (schválně, zkuste se k ní na stránkách ÚNMZ proklikat dříve než za 5 minut…). Ostatní i nadále odmítá poskytnout zdarma, byť je to výslovně uvedeno v zákoně. ČR tedy nedodržuje ani vlastní zákony. Smutné.

Perlička na závěr. Když jsem potřeboval normu ČSN EN 60079-14, našel jsem ji online v plném znění v angličtině až na Novém Zélandu. Před normou byl tento krásný úvod:

NZ norma celek

O kolotoči.

Státní firma Správa železniční dopravní cesty (SŽDC) se soudila se skorostátní firmou ČEZ ohledně elektřiny. Nevím, o co šlo, ale není to podstatné. Zajímavé je to, co se dělo potom.

SŽDC spor prohrála a musela zaplatit ČEZ miliardu korun. Což se stalo. Pro SŽDC to byl ovšem velký neplánovaný výdaj a tak přemýšlí, kde peníze vzít. Požádalo o radu ministerstvo a to slíbilo mimořádnou dotaci. Chce se mi navrhnout, aby si vzali peníze z ČEZu, myslím, že shodou okolností nedávno o zhruba stejnou částkou zbohatl. Ale to by nebylo fér. ČEZ přece nepatří jenom státu.

Kdo se směje ovšem nejlíp, jsou právníci. Jeden si jako „náhradu výdajů“ a svůj zisk si účtoval kolem 9 milionů korun a to měl tu smůlu, že byl na straně sporu, která nevyhrála…

O památníku.

Město Pardubice se už dlouhá léta snaží vyrovnat s odkazem jednoho ze svých nejvýznamnějších rodáků – Ing. Jana Kašpara, známého to aviatika.

V současné době má miniaturní pomník v podobě malého kovového letadélka na nepřirozeně velkém soklu, který očividně patří k nějaké jiné skulptuře na nejhnusnějším pardubickém náměstí, které tvoří v podstatě pouze betonová plocha parkoviště s tak rozdroleným povrchem, že některé části nejsou sjízdné jinak než tankem.

Město před časem vypsalo architektonickou soutěž na památník panu Kašparovi. Zaujaly především dva návrhy – ten, který vyhrál architektonickou soutěž, který byl tak prostý, až byl geniální a druhý, který byl snad ještě lepší. První návrh spočíval ve vysokém sloupu, na jehož vrcholu by byl větrný pytel – symbol aviatiky, který máloco překoná, a červené světlo. Sloup by tvořil geniální protipól Zelené bráně, která stojí na opačné straně bulváru zvaného třída Míru a navíc by byl díky světlu na vrcholu vidět z širokého okolí, neb Polabí jest placka.

Pak přišel návrh, který byl ještě geniálnější, protože ještě prostší – namalovat na třídu Míru pruhy, které by připomínaly ranvej a číslice 1910 – na připomínku data jeho slavného letu z Pardubic do Prahy. Geniální je to v tom, že památník by byl patrný právě jenom ze vzduchu nebo ze zmíněné Zelené brány, která stojí přesně v ose třídy Míru.

Nápad s runwayí byl skvělý – měl vtip, byl neskutečně jednoduchý a levný a ještě by podpořil návštěvnost Zelené brány, ze které by návštěvníci mohli obdivovat i jiné výhledy na město – třeba na nedaleký zámek, náměstí nebo Kunětickou horu v pozadí.

Problém ale nastal s třídou Míru. Prošla rekonstrukcí a pruhy na ni údajně už nejdou namalovat. Což je nesmysl, protože nová třída Míru paradoxně připomíná runvej ještě víc, než ta stará…

A nebude ani stožár. Přestože vyhrál architektonickou soutěž a mezi občany se umístil těsně druhý za prostou sochou. A zdůvodnění? Byl by problém rozkopat nově položenou dlažbu a založit stožár do země. Vůbec nevadí, že třída Míru byla rozkopaná skoro dva roky, že soutěž na památník byla uzavřena rok před opravou třídy Míru a také nevadí že půdorys sloupu je tak malý, že nemůže znamenat žádný problém. Prý je ale na třídě Míru sloupů už moc. No ano – radnice prosadila, že na pěší třídě budou jezdit trolejbusy (takže vlastně tak úplně pěší nebude) a že trolejové vedení nebude kotveno do zdí domů, jako v minulosti, ale že ho bude držet jedna řada sloupů s výložníky.

A tak město ztratí šanci proslavit se unikátním památníkem, který šlo geniálně využít i marketingově a pro podporu cestovního ruchu. Místo toho bude mít sice dražší, ale mnohem méně zajímavou sochu, která je sice důstojná a konzervativní, ale ruku na srdce – kvůli soše do Pardubic nikdo nepřijede…

Schválně… když se řekne Brusel – vybavíte si spíše Atomium nebo sochu Andrease Vésalia, významného chirurga a v podstatě zakladatele anatomie? A při tom ani nezáleží na tom, že atomium vlastně ani není model žádného atomu…

O porovnávání neporovnatelného.

Poslední dobou se vlivem situace vyhrocené útoky v Paříži dočítám čím dál více div ne teologických úvah o tom, jak Korán obsahuje samé výzvy k násilí (zejména vúči bezvěrcům) a jak je na tom Bible v podstatě stejně.

Upřímně, nestíhám se divit. Samozřejmě, že obě knihy jsou plné násilí. Jsou totiž přesným obrazem své doby. Dokonce si myslím, že jsou na svou dobu ještě dosti umírněné a civilizované. Nejspíš proto, že je psali gramotní, tudíž na svoji dobu extrémně vzdělaní lidé, s určitými vyššími morálními základy. Kdyby existovaly k Bibli, či Koránu nebo jakékoliv jiné filozofické či náboženské „literatuře“ té doby ekvivalenty internetových diskusí, to bychom si teprve užili uřezávaných hlav a potírání jinověrců ohněm a mečem.

Uvědomte si, že obě knihy vznikaly v prvních stoletích našeho letopočtu. V době, kdy se i v „supercivilizovaném“ Římě chodilo na gladiátorské zápasy koukat na umírající lidi jako dneska do kina. V době, kdy vlastnictví otroka nebylo zavrženíhodné ale naopak znakem sociální prestiže. Stejně jako dneska třeba vlastnictví iPhonu vyrobeného novodobými otroky kdesi v Číně.

Je nesporným faktem, že čím se lidstvo posouvalo ve svém vývoji dále od prvních lidí po moderní současnost, tím méně násilí uplatňovalo při řešení sporů nebo prostě v každodenním životě. Byly doby, kdy se za krádeže sekaly prsty nebo ruce (dneska stěží podmínka nebo pár hodin s koštětem). Byly doby, kdy se upalovaly čarodějnice, smrtí trestali kazatelé jiné víry, astronomové nesdílející názory církve atd.

Chci říci, že porovnávat brutalitu Koránu a Bible je jako porovnávat, jestli jsou krvavější pohádky od Andersena nebo od Erbena. Ve finále je to totiž úplně jedno.

Dá se namítnout, že pohádky nejsou zdrojem víry v boha, jako je Bible nebo Korán. A já na to říkám, že ani Bible nebo Korán nejsou zdrojem víry. Pochybuji, že by někdo začal opravdu hluboce věřit v boha (jakéhokoliv) jen poté, co si přečte Bibli nebo Korán. Tyto knihy jsou spíše dílčím návodem, velmi abstraktním kodexem dávajícím inspiraci kterak se chovat v určitých situacích a těžko je lze chápat celé a doslovně. Stejně jako ty pohádky. Ty mají přece také silný „výchovný charakter“ („Děti, nechoďte sami do lesa, ztratíte se!“ – to s tou Ježibabou a perníkovou chaloupkou je tam navíc, pro vytvoření emocí, aby si to ty děti pamatovaly). Stejně tak Bible – jaký návod dává například Zjevení Janovo (Apokalypsa, konec světa)? Nijaký, je to jen „báje“ dokreslující celkový obraz.

Pokud debata o islamismu a nebezpečí islámského terorismu sklouzne k tomu, že budeme porovnávat počty mrtvích v Bibli a Koránu a jejich vzájemnou brutalitu, bude to stejné, jako kdyby si v zákopech první světové války porovnával britský a německý generál, jak hezkou mají šavli, zatímco kolem nich hvízdají kulky a rozlézá se yperit.

Tzv. „islámští teroristé“ ve skutečnosti na Korán kašlou, jen se jím zaštiťují, ale ve skutečnosti pochybuji, že by se vůbec dali nazvat muslimy (jako křesťana nedělá křížek na řetízku kolem krku). Stejně tak kašlou na Bibli operátoři bezpilotních letadel, co „vedou válku z 3000 mil vzdáleného baru s odvahou být mimo dostřel„.

Můžeme se filozoficky přít o to, jestli jsou oni ti zlí a my ti dobří, ale pravdu bude mít stejně nakonec tady pan devítimilimetrovej…

 

Politická korektnost v podání ČRo.

…v obci Dolánky nad Úpou likvidují hasiči únik močůvky z místního zemědělského družstva. Jak nám řekla nezávislá starostka Jana Znovuzvolená, mají situaci pod kontrolou…

Takhle nějak vypadá zpravodajství na Českém rozhlase. Nic proti tomu. Jen jsem pořád přemýšlel, proč jsou všichni starostové a starostky snad všech českých malých obcí takoví volnomyšlenkáři a fríkulinové, že se to o nich ví až v daleké Praze a je nutné to zdůrazňovat i ve zpravodajství. A pak mi to došlo… nezávislý starosta není označení hipíka, který se stal přes noc starostou, protože to nikdy jiný nechtěl dělat a on byl moc zhulený na to, aby odmítl, ale konstatování faktu, že kandidoval za nějaké místní hnutí „nezávislých“, kterých je český venkov plný. Prostě bylo před volbami nutné sestavit kandidátku, obec je moc malá na to, aby generovala dostatek členů zavedených politických stran, tak se v hospodě sešli místní zámečník, učitelka, opravář šicích strojů, nezaměstnaný krmič krav Jožin a pár dalších a dali do kupy místní stranu. Kdyby byli ajťáci, nazvali by se Default.

Prostě nezávislí. Každý z nich má jiný názor na Kalouska, Sobotku i Zemana. Je jim lhostejný postoj České republiky k situaci v Afghánistánu. Zato vědí, že za rok se bude muset udělat oprava vodovodu na horním konci a že by bylo dobré uspořádat výstavu králíků. Jo a hasiči potřebují nové hadice a trička na závody. To nebude problém, oni totiž pak pro obec zajistí hasičský bál a nějakou tu grilovačku na hřišti.

Chci tím říci, že je asi v pořádku, když se při referování o poslanecké sněmovně dozvím, kdo z poslanců a z jakých stran jak hlasoval. Že ministr vlády nominovaný za tu kterou stranu rozdává peníze daňových poplatníků tady tomu a jinde zase onomu… Ale informační hodnota toho, že starosta obce s 300 dušemi kandidoval za nezávislé, je nejen nulová, ale dokonce záporná. Je totiž matoucí. Co znamená nezávislý starosta? Oni jsou také závislí starostové? Chápu… je to podle vzoru sociálnědemokratický starosta nebo lidovecký starosta. A až bude starosta z hnutí ANO, zlomí si hlasatelka jazyk. ANOvý starosta? ANOvácký? Itý, istý, ičelý?

Jenže doba je rychlá a na dlouhé řeči není čas… V podkresu už drnká Miro Žbirka na kytaru a zprávy je třeba proto rychle ukončit. Není čas říci „starosta zvolený za nezávislé, protože nikdo jiný v obci nekandidoval“. Moc dlouhé.

Tak víte co? Neříkejte to vůbec. „starosta Horní Suché“ zní pořád lépe a srozumitelněji než „nezávislý starosta z Horní Suché“ (a je to i kratší, mrk mrk).

Přiště: O uvádění názvů politických stran mezi lomítka místo závorek.

Česká republika není malá země

Vždycky, když se mluví o České republice, zejména v souvislosti se zahraničím a speciálně ve vztahu k Evropské unii, vždycky zazní věta, že „Česká republika je malá země, a proto si nemůžeme dovolit…“. V poslední době vrcholící tzv. kampaně před eurovolbami ta věta zaznívala snad v každém rozhovoru s politiky, zejména těmi euroskeptickými, kteří touto větou obhajovali svoje selhání v tom, jak si vyjednat více.

Nejde mi ale primárně o Evropskou unii – tu větu slyším téměř pořád. Možná bychom se měli vrátit zpět ke čtyřslovnému názvu a rovnou se pojmenovat Česká Malá Bezvýznamná Republika a rovnou to i napsat na vlajku. Ostatně hokejoví fanoušci si bílé místo na vlajce už dávno vykládají jako jakousi inzertní plochu (odbočka: dokážete si představit, že by třeba Američan na vlajku do některého z bílých pruhů napsal třeba „I’m from Detroit“?).

Česká republika není malá a není bezvýznamná. V téměř žádném ohledu. A nechám teď stranou těžko měřitelný dopad, jaký zanechali význační čeští rodáci od dob Karla IV. po Barboru Špotákovou.

Mám pocit, že Češi mají neustále potřebu poměřovat se s Německem (pokud mají náladu na sebemrskačství, protože v jejich pohledu je Německo lepší ve všem) nebo se Slovenskem (kde cítí možnost se porovnávat, protože jsme začali na stejné startovní čáře).

Česko je významná evropská země. A myslím, že je na čase, abychom si to začali uvědomovat, protože pokud si budeme donekonečna opakovat opak, stane se tato stokrát opakovaná lež pravdou. Vždyť se stačí podívat na objektivní informace.

Česká republika je co do počtu europoslanců na 12 místě z 28. Méně poslanců má třeba Švédsko, Finsko, Dánsko, Rakousko… Osobně znám řadu Švédů a Finů, mnohokrát jsem v těch zemích byl a nedokážu si představit Švéda, který by řekl, že jeho země je malá a v Evropě bezvýznamná.

Česká republika je 38. na světě (z celkem 185 posuzovaných zemí) podle hrubého domácího produktu na hlavu. Za námi jsou např. všechny pobalstké státy, ale i státy jako Polsko, Brazílie, Thajsko, Chile… Max. o 10 % vyšší HDP per capita (tedy to, co bych nazval „srovnatelný“) mají třeba Izrael, Jižní Korea, Nový Zéland, Itálie nebo Saúdská Arábie. Nic z toho nejsou státy, které by se daly nazvat globálně bezvýznamné a malé. Pravda je pro někoho krutá, ale je fakt, že se máme jako prasate v žitě. A Česká republika patří mezi ty bohaté země. A ano, i když žijete z dávek a nemáte práci, nebo jste důchodci nebo matka samoživitelka na mateřské. I tak se máte zatraceně dobře!

Česká republika je mezi 27 světa, které mají od mezinárodních ratingových agentur „tříáčkové“  nebo „dvouáčkové“ hodnocení (ČR má dle S&P aktuálně AA-). Podobný rating (tedy AA-, AA nebo AA+) mají třeba USA, Francie, Belgie, Japonsko. Opět bych neřekl, že to je zrovna společenství bezvýznamných států. Jinými slovy: finančníci vědí, že ČR je vyspělá a důvěryhodná země.

Česká republika má 9. nejnižší dluh v poměru k HDP z Evropské unie. Za námi jsou země jako Velká Británie, Finsko, Nizozemsko, Francie a dokonce i to obdivované Německo. Tady si myslím, že není třeba si brát z Německa nebo Rakouska vzor…

Česká republika ma 4. nejnižší nezaměstnanost v EU (údaje za rok 2013). Nemá cenu vyjmenovávat, kdo všechno je horší než ČR – jsou to skoro všechny státy Evropy s výjimkou Malty, Lucemburska a Rakouska. Dokonce i takové vzory sociálního státu jako je Švédsko, Dánsko nebo Francie jsou na tom hůř.

A tak by se dalo pokračovat dál a dál… Možná vám tam chybí údaj o počtu obyvatel. Zcela záměrně. Není totiž důležitý. Třeba takové Švýcarsko, Švédsko, Rakousko, Dánsko, Norsko… Všechno to jsou významné evropské země, které mají méně obyvatel než má ČR. A pochybuju, že fňukají, že jsou malí.

Už mě prostě štve ta neustálá připokakanost a sebemrskačství. ČR je VÝZNAMNÁ země a je BOHATÁ země. Ale když si bude nádherná ženská stokrát před zrcadlem opakovat, že je tlustá, ošklivá a chudá, vyhodí všechny prachy za šminky a Milku na nervy, tak nakonec skončí jako … tlustá, ošklivá a chudá.

Vyhrazené pruhy pro MHD jsou zlo!

V Pardubicích začala oprava Třídy Míru. Pro neznalé: jedná se o takovou polopěší zónu, kam se smí jenom když jste trolejbus, cyklista nebo pan Bajer, majitel stejnojmenné kavárny a nezaměnitelného motorového vozidla (v takovém případě můžete i přejet půlpolicajta („MP“), protože se vám nic nestane a ještě vás zvolí na radnici).

Souběžně s touto ulicí vede Sukova třída, kudy jezdí ten zbytek. Něco málo MHD a hlavně osobní auta. Sukova třída je čtyřproudá komunikace. Dokonce ani v největších náporech nebýval na Sukově třídě problém s průjezdem, protože ty dva pruhy každým směrem a ještě další pruhy odbočovací zvládaly nápor aut ustát. V Pardubicích máme jiné neuralgické body (S.K. Neumanna, Anenský podjezd, 17. listopadu, kolem nádraží), kde to bývá husté, až statické, zejména v pátek odpoledne.

No a v souvislosti s opravou Třídy Míru se usoudilo, že MHD bude přesměrována právě na souběžnou Sukovu třídu. Nárůst počtu vozidel je tedy max. o 1 vozidlo (trolejbus) za minutu a to ještě notně přeháním. Takové intervaly u nás zase MHD nemá. No a protože to ve velkých městech frčí, na byly na Sukově třídě vyznačeny v každém směru pruhy pro MHD a ještě zrušeny odbočovací pruhy do kolmých ulic. Takže z nějakých 2,5 pruhů každým směrem (2 průběžné a odbočovací) se stal regulérní 1 pruh. Průšvih ale je, že Sukova třída začíná křižovatkou, na kterou vede hlavní silnice od Hradce Králové (2 pruhy) a od Chrudimi (2 pruhy na Masarykově nám.) a výjezd z nákupního centra (1 pruh). Stalo se očekávatelné – doprava zkolabovala, protože auta z 5 pruhů do jednoho prostě bez komprese nacpat nelze.

Paradoxně to nejvíc odnáší právě MHD, protože na kompletně ucpanou a stojící Sukovu třídu se tím pádem nedá ani odbočit, aby mohly trolejbusy a autobusy ten jejich vyhrazený pruh vůbec využít. Samozřejmě také za Sukovou třídou na náměstí Republiky vyhrazené pruhy končí a je jen na benevolenci řidičů, jestli před sebe MHD pustí. A představte si ochotu řidičů, kteří 700 m dlouhou Sukovku projíždějí 20 minut kvůli vyhrazeným pruhům pro MHD, pustit před sebe trolejbus. („Jen si čekej, blbečku, když máš ten svůj pruh“).

Nechápu moc úvahu toho, kdo to vymyslel… Uzavřením Třídy Míru a přesměrováním nějakých 20 vozidel MHD za hodinu v každém směru přece nemohlo způsobit zvýšení dopravní zátěže na Sukově třídě, která ve dvou pruzích každým směrem zvládala v podstatě bez potíží několik set aut za hodinu.

Smutné je to, že si lidé z MHD začnou stěžovat na lidi v osobních autech, že kvůli nim MHD stojí. Rád bych jim tedy vzkázal: vzpomeňte si na bezproblémový průjezd Sukovou třídu ještě v únoru. A nespílejte řidičům, ale magistrátu, který tu zhovadilost vymyslel…

Uzavírka Třídy Míru pro MHD a pana Bajera má trvat asi rok. Ale už teď se mluví o tom, že by vyhrazené pruhy měly na Sukovce zůstat napořád!

Milé Pardubice! Mám vás rád, jste moje rodné město a žiju tu už třetinu století. Jsem patriot! Ale až abych xakru v létě vypadnul na venkov. Na dobro…

Kanál Labe – Odra – Dunaj.

Dneska jsem se tady dočetl, že ministr v demisi Žák přicupital před Miloše Zemana s harmonogramem výstavby plavebního kanálu Labe – Odra – Dunaj. Na tom mě fascinuje hned několik věcí:

1) co má ministr, který to má doslova „za pár“, co připravovat harmonogram stavby, proti které je dostavba Temelína jen jako stavba nové králíkárny?

2) Proč s tím jde za prezidentem republiky? On to jako bude platit? On o tom bude rozhodovat? Spíš si na to důkladně připije.

3) Kanál má stát údajně jen 400 miliard korun. V Českých podmínkách se dá očekávat, že to bude tak trojnásobek (minimálně). Opravdu chceme stavbu, která bude stát celý hrubý domácí produkt naší republiky? Ani První republika neinvestovala takovou část rozpočtu do výstavby opevnění a modernizaci armády a to šlo republice doslova o existenci!

Upřímně řečeno mě tyhle úvahy sice vytáčí, ale jsem nakonec celkem v klidu. Tento stát není schopen postavit v podstatě v totožné trase ani pás asfaltu s názvem R35, natož pak kanál pro nákladní lodě přes kopcovitý východ Pardubického kraje s mnoha zdymadly. Dálnici D1 budeme spravovat 10 let a chceme stavět stokilometrový kanál?

Kromě toho absolutně nechápu ekonomiku celé stavby. Proč se staví kanál pro nákladní lodě, když ve stejné trase vede železnice? Náklad jedné lodě odveze v pohodě jeden vlak. S nižšími náklady, rychleji, za každého počasí. Nevadí mráz (zamrzlý kanál je k ničemu. Nebo koupíme ke kanálou i flotilu ledoborců?), nevadí sucho. Navíc koleje vedou do každé větší fabriky, takže se nemusí zboží tolik překládat.

Nakonec mě fascinuje ta suma. 400 miliard. Fajn, část zaplatí EU. Ale kolik? Polovinu? Tři čtvrtiny? A my jako máme na ten zbytek? Kromě toho – EU peníze posílá na projekty až dodatečně, napřed se musí projekt realizovat a následně je část projektu proplacena. A co když to dopadne jako obvykle a my budeme muset zacálovat celou stavbu a ještě případnou pokutu za zpronevěru dotací? Pak budeme Řecku závidět jeho ekonomickou situaci.

400 miliard. Kolik lodí tak projede takovým kanálem za den? Suez má kapacitu asi 60 lodí za den. Budeme bláhově předpokládat, že i kanál Labe – Odra – Dunaj by zvládl 60 lodí za den. Pak by za 30 let (při splavnosti 300 dnů v roce – což je neskutečná pohádka pro rejdaře) proplulo kanálem asi 540 tisíc lodí. Pak by musela každá loď platit za průjezd kanálem asi 740 tisíc korun. Dokážete si představit logistika, který by těch pár kontejnerů za této situace posílal lodí?!

Chápu že Miloš Zeman si rád hraje. Doporučil bych mu, aby si nainstaloval starý dobrý Transport Tycoon a dal pokoj. Nejlépe tak na další 4 a půl roku.

Pití a pití.

Poslední dobou se dává rovnítko, mezi ostudným vystoupením „virózou“ oslabeného Zemana při odemykání korunovačních klenotů a vyjádření Miroslava Kalouska pro Český rozhlas a později TV Nova. Myslím, že srovnávat obě situace je nefér, protože:

1) Zeman se ožral, přestože věděl dlouho dopředu, že se bude účastnit ceremoniálního obřadu a to v brzkém odpoledni, zatímco Kalouska načapali opilého o půl sedmé večer, kdy na veřejnosti nijak nevystupoval.

2) zatímco Zeman nechal zbaběle mluvčí lhát o viróze (a dodnes nic nepřiznal a nepřizná), Kalousek přiznal, že pil (byť si myslím, že těch panáků muselo být více než dva, ale budiž)

A to jsou podle mě dva zásadní rozdíly, které je třeba vzít v potaz. Chápu, že politik prostě nesmí na veřejnost pod vlivem a to ani pouze formou telefonátu. Kalouskova chyba byla, že telefon vůbec zvednul. Ale srovnávat to, že se někdo opije jako čuník při nejceremoniálnější ze všech akcí a že někoho načapají pod vlivem telefonátem večer (kdy navíc dotyčného vyplavila velká voda) není rozhodně srovnatelné.