Kandiduji za TOP 09.
Když vznikla TOP 09 a nastínila vize svého programu, nemohl jsem než zatleskat. Zejména povzdech pana Kalouska: "Žijí program TOP 09, ale stejně volí Paroubka" byl dle mého soudu naprosto trefný popis typické české rodiny. Základní princip, totiž že nelze utratit více, než kolik vyděláme, že dluhy se platí a že nelze žít donekonečna na dluh mi jsou prostě vlastní.
Stal jsem se proto registrovaným příznivcem strany. A to přesto, že zdaleka nesouhlasím se vším a se všemi kolem TOPky. Zároveň jsou ale víc než jen nejmenší zlo - shledávám na té straně více pozitiv, než negativ.
Upřímně: nemyslím si, že by byl pan Kalousek nejlepší ministr financí, na druhou stranu se mu nedá upřít to, že má v politice bohaté zkušenosti a dokáže si prosadit svoji vizi. To mi imponuje. Zde je třeba jasně vidět, jak propastně se liší nové strany: zatímco TOP09 normálně pracuje, ministři VV vzbuzují jeden skandálek a pousmání za druhým. Je to logické: politikou nepolíbení se dostali na exponovaná místa, kde je na ně vidět a kde se jich nemilosrdní novináři ptají na záludné otázky (jako například co budou dělat náměstci na "jejich" ministerstvech...)
Pana Schwarzenberga je zase pro výkonnou českou politiku škoda. Byl by (a je!) výborný diplomat nebo prezident nebo přinejmenším více než důstojný senátor.
Stal jsem se tedy registrovaným příznivcem a s potěšením sledoval předvolební, ale zejména povolební vývoj. Naprosto se mi zamlouvá, že TOP 09 převzala roli lídra na pravicové straně spektra po rozpačité a spíše středové ODS, která v posladních letech působí, že dělá takovou politiku, aby se moc neumazala. Výsledkem je její bezzubost. Stačí se podívat na bývalou baštu ODS - Prahu - a hledání lídra a kandidáta na primátora. Bože můj, zpěvák Kalousek a hokejový brankář Bříza?
Zhruba před měsícem mi volala členka vedení pardubické TOP 09 s tím, že sestavují kandidátku pro podzimní komunální volby a že by rádi na několika místech viděli své dlouhodobé registrované příznivce. A jestli bych měl o kandidaturu zájem.
Stál jsem tehdy před koupalištěm, v jedné ruce telefon, v druhé ručku starší dcery, pod paží plovací kruh a deku... V prvních chvilkách jsem si říkal, že politika je to poslední, o čem se chci právě teď bavit, ale pak jsem si řekl, že kdy, když ne teď?
Hned druhá myšlenka byla: každý den se večer u zpráv o politice rozčílíš. Pokaždé, když čteš radniční zpravodaj, rozčílíš se a vidíš rudě při ukázkách činnosti Městské policie Pardubice. A co uděláš když dostaneš šanci? Řekneš: Promiňte, ale mě politika nezajímá? Budeš lhát sobě i jiným? Nebo řekneš: Na to já nemám čas, já jsem jen občan a chci, aby ti nahoře, když už tyjí z mých daní, pracovali pro mě? Nejsem tak naivní a hlavně pokud se mi něco nelíbí a můžu to změnit, musím se o to pokusit. Jinak si to můžu vyčítat jen sám sobě. A když to nevyjde, aspoň si můžu říct: já se o to alespoň pokusil.
To je moje motivace. Nemusel bych ji sem psát a možná, že spoustu lidí nepřesvědčím. Na druhou stranu: moje pozice na kandidátce (23. místo) neskýtá příliš velkou pravděpodobnost. Mojí motivací nejsou ani peníze, ani touha po moci. Mojí motivací je prostá touha změnit to, co mě trápí a co se změnit dá. Nic víc, nic méně.
