Lokalizace požáru.

Vždycky, když se v médiích mluví o tom, že hasiči někde něco uhasili, je na světlo bóží vytaženo slovíčko „lokalizace“. Jeho použitím pak autor reportáže v drtivé většině případů udělá blbce nejen ze sebe (což by se dalo tolerovat), ale hlavně z chudáků zasahujících hasičů, kteří pak hloubavému čtenáři připadají (zcela neprávem) jako banda neschopných ňoumů.

Lokalizace požáru totiž neznamená nic jiného, než zastavení jeho šíření do okolních prostor. Je to první fáze hasičského zásahu, kdy se hasiči snaží spíše než hasit ohnisko požáru (kde už většinou není co zachraňovat) zabránit šíření požáru tam, kde dosud žádné škody nenapáchal, nebo jen minimálně. Zdaleka to však není fáze poslední a většinou není ani nejdelší.

Provádí se hašením vnějšího okraje požářiště, ochlazováním a vlhčením okolních prostor apod. Při požárech lesních nebo travních porosů mohou dokonce hasiči požár lokalizovat řízeným vypalováním určitých oblastí, protože přes pruh spáleného porostu už se dále požár něšíří a hasiči se tak mohou soustředit na ostatní oblasti.

Takže když napíšete, že se hasičům poadařilo během 20 minut zlokalizovat požár vozidla na dálnici, je to nesmysl hned z několika důvodů:

1) požár vozidla netřeba lokalizovat – okolo zpravidla není nic, co by mohlo být požárem bezprostředně ohroženo

2) 20 minut trval nejspíš celý zásah hasičů – od příjezdu, rozvinutí hasebních prostředků, uhašení požáru, popř. dohašení skrytých ohnisek a zajištění např. provozních kapalin, akumulátoru apod. Pokud by měli hasiči 20 minut jenom lokalizovat požár auta, znamená to, že to není zrovna parta šikovných a rychlých chlapíků…

Proč se novináři bojí použít prostého vyjádření, že hasiči za 20 minut uhasili hořící auto?