Momentky ze zápisu na ZŠ

Byli jsme dneska se starší dcerou a s mladší jako doprovodem u zápisu na ZŠ. Rodiče byli pochopitelně nervóznější než děti, které to pojaly jako zábavné dtěské odpoledne. Organizace připomínala neuvěřitelný chaos. Pohledné deváťačky, které pravděpodobně dostaly rozkazem, že délka jejich sukní nesmí být větší než 20 cm, rozdávaly jakési lístečky, o kterých nikdo moc netušil, co znamenají (z informační schůzky ze školky jsem si jen pamatoval, že si mám jeden nechat).Zápis probíhal nadvakrát. V první třídě paní učitelka vyzpovídala rodiče,zatímco dítko mělo nakreslit obrázek. Pak nastala slabá hodinka čekání na chodbě, kdy se různě otvíraly dveře z různých tříd, aby se ti drsnější prodrali dopředu a ti ostatní poctiví zblblí lístečky čekali, až budou vyzváni. Byli jsme nakonec třetí od konce a délka zápisu tak překročila délkou moji maturitu na gymplu.

Naše děti využily čekání k tomu, aby si na chodbě školy zřídily závodní dráhu – jakýsi slalom mezi nervózními rodiči nažehlených slečinek, které se odvažovaly toliko sedět na židličce a tvářit se lehce vyděšeně. Osobně jsem to nesl dost bídně, protože nesnáším vysoké hlasité tóny (vřískání dětí, štěkot psa, apod.).

Na závěr panu učiteli naše dcera napočítala do třiceti, přečetla mu článek z čítanky, řekla mu, že ta mrkev na obrázku nemábýt červená, ale oranžová, takže jsme sbalili fidlátky a šli spokojeně domů.

Příště pošleme místo dcery její slohovou práci na téma „Jak se těším do školy.“ :-)