Na cestách s obchodním ředitelem.
Naše firma prochází radikálními změnami, které by se daly charakterizovat slovy: vždy proti proudu. Zatímco ostatní firmy šetří, kde se dá a peníze používají na smysluplné investice, které jim mají zajistit prosperitu v nadcházejících lepších časech, naši majitelé se rozhodli, že se zachováme příkladem a podpoříme uvadající českou ekonomiku. Trh práce jsme jednoznačně oživili náborem většího množství ředitelů, nadředitelů a podředitelů (pravděpodobně jsme podlehli akci 3+1 zdarma, či tak něco), kteří by jinak sháněli práci jistě velmi špatně.Aktuálně tedy platí, že 35% lidí ve firmě má na vizitce napsáno „ředitel“. Hospodářský výsledek mladoboleslavské automobilky jsme podtrhli nákupem tří superbů a několika oktávií a místní montovny výpočetní techniky zase nákupem notebooků Lenovo. Na jednom takovém jsem včera řediteli ukazoval, jak se zapíná wi-fi („Vidíte tady ten knoflík s obrázkem antény? Zkuste ho zmáčknout, schválně, co se stane...“).Noví zaměstnanci nemají samozřejmě ani páru o tom, co děláme (přestože tomu šéfují, takže se zdá, že je nakonec všechno tak, jak má být), takže mi jako služebně nejstaršímu a zároveň nejznalejšímu připadla vděčná a oblíbená úloha zaškolování nováčků jak z řad služebně mladších obchodních zástupců, tak i služebně mladších obchodních ředitelů. Kromě toho mi přibyly do povinností nové kilometry tabulek k vyplňování („Barva očí zákazníka při prvním setkání: vyberte ze seznamu“, „Kolik komponentů od nás koupí průměrně ke III. kvartálu letošního roku (zaokrouhlete na jednotky korun)“ atd.) a nádavkem jsem kromě celé západní Evropy (což je u nás část Evropy na západ od spojnice Stockholm - Řím) dostal ještě celé Polsko. Jako dobrovolný přídavek jsem si předsevzal napsat tisíckrát ve wordu: „Nebudu si už nikdy stěžovat vedení firmy na organizaci práce a zapomenu na jejich slova, že každý dobrý nápad bude oceněn!“.Tak se stalo, že v současné době pobývám střídavě v Belgii a Holandsku (s občasnými odskoky do Německa, protože tam je levnější ubytování a není důvod, abychom podporovali holandské hotely tím, že jim dáme o 10 eur víc, než chtějí v Německu, to to raději projezdíme v naftě, že?) se svým novým obchodním ředitelem. Je to opravdu luxusní zážitek... Pan ředitel neuznává rádio v autě (schválně si zkuste sednout na deset hodin do auta s cizím člověkem a nezapínejte rádio), nýbrž se neustále ptá na můj názor na celou řadu věcí, aby si následně odpovídal sám (zcela jinak, než bych odpověděl já) a následně jen dodá: „Je to tak, že? Ano, já si myslím, že to je tak.“ Nechávám ho při tom. Používá sice navigaci, nicméně má v ní asi nějaký reverzní mód, protože vždy, když mu říká, aby odbočil doleva, jede doprava (abychom se následně vraceli deset kilometrů zpět). Ostatně nejsem daleko situace, kdy mu tu strašlivou věc prošlapu ven předním sklem. Neustále hlásí věci jako „Příští změna. Směru. Najeďte na kruhový objezd. Za osm.... set a čtyřicet metrů a zvolte třetí. Exit. ... Příští změna. Směru. Najeďte na kruhový objezd. Za sedm... set metrů a zvolte třetí Exit. Najeďte na kruhový objezd. Zvolte třetí exit. Zvolte třetí exit. Zvolte-“. Uáááá!!!! Zlatá moje Lenka s její památné „Sjeďte!“Ale abych si jen nestěžoval - docela si to tu užívám. Díky tomu, že obchodní ředitel cestuje v superbu s obří přenosnou ledničkou plnou řízků a paštik z domova, můžu si chodit popíjet do holandských hospod a utratit třeba i celodenní diety za jeden oběd (vzhledem k tomu, že nám firma legálně snížila diety o 25% pod mez danou vyhláškou, což může, není to zase takový problém) a kochat se krásami malých holandským městeček prošpikovaných kanály. Dneska jsem dokonce viděl zvedat se silniční most přes kanál a zaujalo mě to, že celý několikatunový most dokázal hravě zvednout jeden člověk točením jakéhosi rumpálu. Krása nesmírná.Pak ovšem přijde vždy zklamání. Vrátím se na hotel, kde obchodní ředitel hodlá probírat jakési strategie a plány a vize a nad postelí mi visí na stěně prdel. Nekecám... je tu fotografie dámského pozadí v absolutně nezajímavé pozici - prostě jako kdyby jste vyfotili zadnici vaší domovnice, zatímco v hlubokém předklonu myje schody. Chápu to jako nevtíravé upozornění na to, kde si vlastně v tomhle světě stojím.
