O památníku.

Město Pardubice se už dlouhá léta snaží vyrovnat s odkazem jednoho ze svých nejvýznamnějších rodáků – Ing. Jana Kašpara, známého to aviatika.

V současné době má miniaturní pomník v podobě malého kovového letadélka na nepřirozeně velkém soklu, který očividně patří k nějaké jiné skulptuře na nejhnusnějším pardubickém náměstí, které tvoří v podstatě pouze betonová plocha parkoviště s tak rozdroleným povrchem, že některé části nejsou sjízdné jinak než tankem.

Město před časem vypsalo architektonickou soutěž na památník panu Kašparovi. Zaujaly především dva návrhy – ten, který vyhrál architektonickou soutěž, který byl tak prostý, až byl geniální a druhý, který byl snad ještě lepší. První návrh spočíval ve vysokém sloupu, na jehož vrcholu by byl větrný pytel – symbol aviatiky, který máloco překoná, a červené světlo. Sloup by tvořil geniální protipól Zelené bráně, která stojí na opačné straně bulváru zvaného třída Míru a navíc by byl díky světlu na vrcholu vidět z širokého okolí, neb Polabí jest placka.

Pak přišel návrh, který byl ještě geniálnější, protože ještě prostší – namalovat na třídu Míru pruhy, které by připomínaly ranvej a číslice 1910 – na připomínku data jeho slavného letu z Pardubic do Prahy. Geniální je to v tom, že památník by byl patrný právě jenom ze vzduchu nebo ze zmíněné Zelené brány, která stojí přesně v ose třídy Míru.

Nápad s runwayí byl skvělý – měl vtip, byl neskutečně jednoduchý a levný a ještě by podpořil návštěvnost Zelené brány, ze které by návštěvníci mohli obdivovat i jiné výhledy na město – třeba na nedaleký zámek, náměstí nebo Kunětickou horu v pozadí.

Problém ale nastal s třídou Míru. Prošla rekonstrukcí a pruhy na ni údajně už nejdou namalovat. Což je nesmysl, protože nová třída Míru paradoxně připomíná runvej ještě víc, než ta stará…

A nebude ani stožár. Přestože vyhrál architektonickou soutěž a mezi občany se umístil těsně druhý za prostou sochou. A zdůvodnění? Byl by problém rozkopat nově položenou dlažbu a založit stožár do země. Vůbec nevadí, že třída Míru byla rozkopaná skoro dva roky, že soutěž na památník byla uzavřena rok před opravou třídy Míru a také nevadí že půdorys sloupu je tak malý, že nemůže znamenat žádný problém. Prý je ale na třídě Míru sloupů už moc. No ano – radnice prosadila, že na pěší třídě budou jezdit trolejbusy (takže vlastně tak úplně pěší nebude) a že trolejové vedení nebude kotveno do zdí domů, jako v minulosti, ale že ho bude držet jedna řada sloupů s výložníky.

A tak město ztratí šanci proslavit se unikátním památníkem, který šlo geniálně využít i marketingově a pro podporu cestovního ruchu. Místo toho bude mít sice dražší, ale mnohem méně zajímavou sochu, která je sice důstojná a konzervativní, ale ruku na srdce – kvůli soše do Pardubic nikdo nepřijede…

Schválně… když se řekne Brusel – vybavíte si spíše Atomium nebo sochu Andrease Vésalia, významného chirurga a v podstatě zakladatele anatomie? A při tom ani nezáleží na tom, že atomium vlastně ani není model žádného atomu…