O přímé volbě prezidenta.

Můj názor na přímou volbu prezidenta se změnil od absolutní podpory, přes mírné rozpaky až po současný umírněný nesouhlas.

Jasně, jako myšlenka je to více než chvályhodné - více pravomoci lidem, vyšší míra zodpovědnosti "lidu" za výběr ústavních činitelů. To jsou ty teoretické vzletné cíle. Nicméně o přímé volbě prezidenta se mluví snad od revoluce a konkrétní obrysy dostala až zejména po poslední volbě, která byla doslova ostudná.

A tak mám pocit, že úsilí "veřejnosti" o přímou volbu prezidenta není podporováno ani tak snahou veřejnosti po získání větší zodpovědnosti za výběr hlavy státu jako spíš rozčarovaností nad "neschopností" politiků se rozumně shodnout na kandidátovi nebo alespoň oprostit se při volbě prezidenta různých zákulisních machinací, nábojnic v obálkách a podobných ubohostí. Veřejnost jako by říkala "Pusťte nás k tomu!" a už si vyhrnuje rukávy...

Trochu mi to připomíná kutila Jirku, kterak kouká zedníkovi pod ruce a pak pronese: Pche, takhle křivou zeď bych postavil taky. Pusťte mě k tomu...

To, že poslední volba prezidenta připomínala absurdní divadelní drama není vinou modu operandi té volby. Bylo to dáno politickou kulturou u nás v zemi a faktem, že rozložení sil v parlamentu bylo vzácně vyrovnané.

Mimochodem, pokud by se volba prezidenta konala dnes, měly by strany vládní koalice jasnou převahu (počítáno pouze členy poslaneckých a senátních klubů, bez nezařazených), takže by stačila maličkost: aby se koalice shodla na kandidátovi a toho se držela.

Na volbě prezidenta republiky nepřímo, tedy volenými zástupci není nic špatného ani nedemokratického. Nepřímo jsou voleni nebo dokonce přímo jmenováni mnozí další činitelé, kteří mají na život občana mnohem zásadnější vliv než prezident, který v našem právním řádu zastává více méně ceremoniální úlohu. Občané si nemohou volit starosty, soudce, členy bankovní rady, členy správních a dozorčích rad státem vlastněných společností a organizací. To jsou sice funkce, které nezmění politickou atmosféru, ani nedefinují náš vztah k okolnímu světu, zato rozhodují o cenách místních poplatků, energií, o vyřízení našeho soudního sporu nebo přímo ovlivňují fiskální politiku centrální banky, od které se odvíjí celý český bankovní sektor. A kupodivu snad s výjimkou občasných snah o přímou volbu starostů jsem požadavky na přímou volbu těchto činitelů a zástupců nikde nezaznamenal.

Co vás zajímá více: nositel státního vyznamenání nebo výše poplatků za svoz odpadků a daně z nemovitostí? Položení věnců u památníku nebo cena elektrické energie?

Je také zajímavé, že se v souvislosti s přímou volbou prezidenta mluví o omezení jeho pravomocí. Tím pádem se celá snaha devalvuje. Nemá přece smysl, aby přímo volený prezident měl ještě méně pravomocí než má teď! Pokud by přímá volba měla projít, tak spíše spolu s posílením pravomocí.

"Nebezpečí" přímé volby v Česku je pochopitelně spojeno se specifickou českou vlastností podléhat snadno populismu. A teď nemyslím populismus politický, ale populismus politicky antagonický. Vysvětlím:

V každém státě se najde část lidí, která uslyší na laciná politická hesla a proklamace typu "Kdo nepracuje, ať nejí!" "Zrušíme nezaměstnanost a daně!". Většina národa vstává ráno do práce a platí daně, takže se jí to samozřejmě hezky poslouchá.

Naštěstí si též většina lidí uvědomuje, že jednoduchá řešení neexistují a navíc mají často kontraproduktivní výsledek. Myslím, že v tomto se Češi neliší od jiných vyspělých evropských národů. Naštěstí.

Čím jsou ale Češi výjimeční je jejich nenávist a pohrdání politiky. Pro všechny téměř bez výjimky je politika svinstvo a politici pakáž. Proto jakákoliv snaha o omezení jejich vlivu, pravomocí a výhod je kvitována nadšením hýkáním mas. A přímá volba prezidenta je jedním takovým krokem, kterému se nadšeně aplauduje. Zajímavé je, že politika je jen a pouze produktem svobodných voleb. Ale klasickou českou vlastností je připisování si zásluh (klidně i cizích) a odmítání zodpovědnosti za chyby (zejména vlastní). Proto mistrovství světa v hokeji vyhrajeme vždycky MY, Češi (nikoliv hokejisti) a politici jsou vždycky parchanti ("já je nevolil...").

Dav si ale neuvědomuje, že politika a politici jsou produktem právě toho davu. Toho davu, který šel volit a dost možná daleko více toho, který volit nešel. Je to sice obehraná písnička, ale platí stále: Národ má takovou vládu, jakou si zaslouží. Národ má takovou vládu, jakou si zvolil.

Politici jsou zrcadlem společnosti. Jsou jejím průměrem. Pokud bude ve společnosti 50 % lidí, kterým nedělá problém dát úplatek za nějakou výhodu, nemůže se pak divit, že v politice je 50 % korupčníků. Horší je to, že běžný občan rozhoduje o hodnotách násobně menších, než politici hospodařící s veřejným majetkem.

Přímá volba na kvalitě kandidáta nic nezmění. Jen se ta fraška přenese z Vladislavského sálu na základní školy a obecní úřady za plenty a co hůř, na bilboardy u silnic a letáky na sloupech a ve schránkách. Uvědomuje si veřejnost, že přímá volba prezidenta znamená také další volební kampaň? Copak jich nemáme dost?

Pokud stejní lidé, kteří zvolí své zástupce v parlamentu, kteří zvolí prezidenta, budou volit prezidenta přímo, nastane nějaká změna? Kvalitativní změna?
Nebo to bude jen další kolo soutěže X-factor s náklady v řádu stovek milionů (zajištění volby + náklady na kampaně)?

Zaslechl jsem názor, že je možné, že první přímo zvolený prezident bude kolotočář, ale že to je daň za to, že se lidé naučí volit. No nevím... na poslance se nadává 20 let, očividně se to pořád lidé nenaučili. A já nechci mít dalších 20 let za prezidenta "kolotočáře"...