O setrvačnosti.

Je zajímavé, jak jsou některé symboly nesmrtelné.

Třeba disketa pro symbol „uložit“ v počítačových programech. Zajímavé je, že ukládání na disketu bylo i v době, kdy byly hojně rozšířené, spíše okrajovou záležitostí. Programy a soubory se z diskety spíše načítaly nebo se na ni kopírovaly.

Nebo symbol parní lokomotivy na dopravních značkách. Ještě starší je symbol plotu, který označuje závory. Tento typ „závor“ navíc u nás nedošel ani zdaleka takového rozšíření jako třeba ve Velké Británii.

Ale co mě nepřestává fascinovat jsou nápisy na nádražních budovách (na fasádě směrem do města, nikoliv do kolejí). Zatímco všude jinde ve světě je na té budově napsán název té budovy („hauptbahnhof“ „Railway Station“ „New York Central“), u nás je tam napsáno „Pardubice“, „Červený Kostelec“, „Kubova Huť“…
Samozřejmě, že na straně budovy přivrácené ke kolejím nebo na bocích – zkrátka tam, kde je cedule viditelná z vlaku, je to bez diskuse, ale opravdu člověk, který se blíží k nádraží směrem z centra města neví, jak se jmenuje město ve kterém se nachází?

vs