O stavbě jednoho domu – update 27. 4. 2016

Když máte sen o vlastním srubovém domě, sen tak pevný, že jste schopni pro něj leccos udělat, může se vám stát, že se vám nakonec podaří ho realizovat. Ale není to zdaleka tak jisté, jak si na začátku malujete. Níže je můj vlastní případ. Nebudu se sáhodlouze rozepisovat, udělám si jen takový vlastní chronologický přehled malých bitev a proher i vítězství tak, jak se postupem času udály a ještě udějí. Postupem času budu doplňovat.

cca 1996 –  v německy psaném časopise jsem zahlédl článek o srubech stavěných ve střední Evropě a určených k celoročnímu bydlení. Do té doby jsem myslel, že sruby jsou jen lovecké chaty někde v Kanadě nebo Finsku. „Tohle chci!“ A zrodil se sen…

květen 2007 – svatba s Káčou, obhlížení vhodných pozemků pro stavbu,

srpen 2007 – narodilo se nám první dítě

podzim 2007 – kupujeme pozemek asi 12 km od Pardubic. Komplikace: na prodej je více než 10.000 m2 (cca hektar), ale jednak nemáme tolik peněz, za druhé nechceme tak velký pozemek. Domlouváme se na koupi jedné třetiny. Kupujeme pozemek ve tvaru pětiúhleníku, se 100 m dlouhou a 3 m širou nudlí, která slouží jako příjezdová cesta a která ústí na silnici (takže se náš pozemek přímo dotýká silnice III. třídy). Pozemek vlastní 5 osob ve věku 70+, bydliště Praha, Žatec, atd. Zastupuje je jejich příbuzný, takže hafo plných mocí, ověřování podpisů atd.

Než se stihne dokončit převod pozemku, jeden z majitelů bohužel umírá. Řeší se dědictví, naštěstí dědic s prodejem souhlasí a převod pozemku se zdárně dokončí.

listopad 2007 – řešíme povolení sjezdu na pozemek se Správou a údržbou silnic (SÚS), povolují, ale kladou si dvě A4 podmínek.

leden 2008 – přestože je vše na nejlepší cestě, nedostaneme hypotéku (Komerční banka), protože Káča má záznam v bankovním registru (3 roky stará a 3 roky uhrazené pohledávka ve výši cca 1400,- Kč vzniklá neuhrazním poplatku za vystavení karty k mezi tím zrušenému bankovnímu účtu). Argumenty, že to je a) dávno urovnané a b) bagatelní záležitost, navíc když žádáme jako manželé, takže o bonitě to moc nevypovídá, jsou smeteny bez diskuse. Prý máme počkat, až záznam zmizí z registru (za 2 roky), nebo se máme rozvést a o hypo mám požádat sám. Úředníkovi v bance za tuhle větu málem vrazím pár facek.

2009 – různé pokusy o získání hypotéky přesto, že má Káča záznam v bankovním registru, všechny neúspěšné.

leden 2009 – podána žádost o stavební povolení. Paní na stavebním v životě nepovolovala srub, takže z toho má upřímnou hrůzu. Nakonec argumentovala tím, že je to vlastně něco jako ta roubenka na návsi, takže asi ví…

únor 2009 – Narodilo se nám druhé dítě, na čas máme jiné starosti. Na pozemek jezdíme sekat trávu a řeší se přípojka elektřiny. Mezitím jsou prodány ostatní pozemky z onoho původního hektaru a sousedi začínají stavět.

květen 2009 – chybí požárně-bezpečnostní řešení stavby. Ukazuje se, že stavba zasahuje požárně nebezpečným prostorem na sousední pozemek, což je nepřípustné, takže se mění projekt a stavba se posunuje o 2,2 m dál od plotu.

červen 2009 – zjistilo se, že požárně nebezpečný prostor je ještě větší, takže požádáno výjimku u hasičů. Ti souhlasí (přesah prostoru je o 1,7 m).

prosinec 2009 – dostáváme stavební povolení (po 11 měsících shánění všemožných razítek). Podotýkám, že stavíme ve zjednodušeném procesu, tzv. na ohlášku. Mám první šanon s dokumenty plný.

2010 – pokus o získání hypotéky od LBBW Bank, které údajně takovýto záznam nevadí. Podepsány některé dokumenty.

červenec 2010 – podepsána smlouva na dodávku srubového domu s firmou Arco Tábor (srubové konstrukce + střecha + dřevěná okna a dveře – ta ve spolupráci s firmou Doorland Pacov).

srpen 2010 – po mnoha dohadování nám LBBW hypotéku zamítá s odkazem na záznam v registru. Problém: nutnost zaplatit splátku dle smlouvy Arcu. Podepsán dodatek smlouvy, že stavba se posouvá o rok, ale s finanční kompenzací.

Mezi tím je na pozemek vybudován nájezd ze silnice, vykáceny nálety, posekána 20 let nesekaná tráva atd.

2. prosince 2010 23:59 – záznam v registru z nás dělá stále nebonitní klienty, kterým nelze dát hypotéku.

3. prosince 2010 – podepsána hypoteční smlouva s Hypoteční bankou. Jsme jejími bonitními a váženými klienty, dostáváme od nich jako dárek aktovku na dokumenty.

4. prosince 2010 – nastává problém s ručením, protože banka sice umí dát úvěr na rozestavěnou stavbu, kterou se ručí, ale nikoliv pokud ta stavba má povahu hromady klád čerstvě vytěžených z lesa. Nakonec se ručí snad všemi nemovitostmi, které rodina vlastní (2 byty, pozemek, + i ta ten rozestavěný srub). Uzavřena dohoda, že až srub bude zapsán v katastru jako rozestavěná stavba, bude se ručit pouze jím. LTV je 300 %…

20. prosince 2010 – založeny první čtyři klády – začala stavba srubu ve výrobním závodě Arco nedaleko Tábora.

leden 2010 – je třeba vybudovat sklep a základovou desku. Po výběrovém řízení skrze web nejremeslnici.cz vybrána firma Martina Bergmanna od Čáslavi, zejména na základě velmi kladných referencí na webu.

únor 2010 – Bergmann žádá peníze navíc, protože za domluvenou cenu to prý nelze postavit. Jeho reference se ukazují jako falešné (jednalo se o jeho vlastní dům a recenzi psala jeho manželka).

březen 2010 – Srub v Táboře je před dokončením. Krásný pocit z procházení se v budoucím domě…

květen 2010 – Bergmann požaduje peníze navíc za neobjednané vícepráce. Uznána část. Navíc chce peníze za schody do sklepa, které údajně nejsou součástí základové desky (na plánech i ve smlouvě uvedeny jsou), navíc byly provedeny práce ve sklepě, které nikdo nežádal (omítky). Zaplacena podstatná část – ano, uznávám, nechal jsem se trochu vydírat, ale hrozilo nesplnění termínu Arcu, a tam byly mnohem větší sankce.

květen 2010 – proběhla prohlídka pozemku a stavby základové desky spolu s pány z Arca. Návštěva měla původně za účel zjištění stavu pozemku (jestli se tam dostane kamion, atd.). Současně se ale dozvídáme, že Arco neplatí dodavatelům a je prakticky jen hodiny před tím, než na něj bude podán návrh na konkurz. Náš dům je sice hotový, ale oficiálně v majetku Arca a pokud by na firmu byl podán návrh na konkurz, nedostali bychom ani dům, ani peníze. Řešením je ještě ten den podepsat protokolární převzetí domu. Ten byl tou dobou naložen na několika kamionech na dvoře spediční firmy, která odmítla dům přivézt, dokud nedostane zaplaceno. Nakonec platíme 50.000,- Kč navíc (doprava srubu a jeho sestavení na našem pozemku). To už ale nikoliv firmě Arco, ale panu Bartošovi, který s kolegy srub dostavěl.

květen 2010 – zbývá vylít základovou desku betonem, sklep je hotový. Bergmann ale nemůže beton objednat, protože dluží v betonárce a nechtějí mu na fakturu poslat už ani kubík. Mezi tím jsou na pozemku všude rozložené klády, které si srubaři připravují na montáž, která má začít za dva dny. S betonárkou se domlouvám, že peníze za beton zaplatím já přímo jim.

Zatímco z mixu proudí žlabem beton, sázím 27.000,- Kč cash na blatník Tatry 815….

2010 – firma Arco krachuje. Majetek = 0, závazky v řádu milionů Kč. Nás se to týká tak, že nemáme vúči komu uplatňovat případné záruční opravy.

květen – prosinec 2010 – proběhlo sestavení srubu a krovu. Probíhá broušení srubu, nátěry, práce na okolí apod.

2011 – vybírám si firmu na položení střešní krytiny a zabudování střešních oken. Opět velmi mizerná volba. Pan Vávra sice dva dny na střeše dělá, pak se ale po něm i po penězích ze zálohy slehne zem.

srpen-září 2011 – po dvou měsících marné snahy dohnat pana Vávru nebo alespoň moje peníze (dluží mi 150.000,- Kč) se mi to nakonec podaří – potkám ho náhodou v hospodě. Slibuje, že střechu dodělá, ale potřebuje další peníze (hlavně na střešní okna). Moji zálohu už nemá, protože ho údajně vykradli. Argument, že mu neměli co ukrást, když peníze ode mě dostal převodem na účet mi nevysvětlil. Nakonec podléhám a stavebninám platím peníze, za které dostávám střešní okna a tašky, ale ze kterých část stihne ještě Vávra zpronevěřit odebráním materiálu na jiné jeho zakázky. Montáž a pokládku střechy už ale nikdy neprovede, takže ji řeším zaplacením místního vesnického tesaře. Většinu střechy tak platím dvakrát. Více  o tom v mém starším zápisku.

2011 – srub je zapsán v katastru nemovitostí jako rozestavěná staba. Žádám banku o vyvázání zástav (bytů), podle jejího slibu. Prý to nejde, až bude stavba zkolaudovaná (což je podmínka, kterou si dříve nekladli). Nadřízený chybu uznává, dokonce uznává i původní slib, ale řešit to nijak nehodlá. Tím u mě Hypoteční banka definitivně skončila. Fixace mi sice končí až za 3 roky, ale jsem pevně rozhodnut změnit banku.

 2012 – první ze sousedů má zkolaudováno (ten nejblíže u silnice).

2012 – 2015 stavba probíhá šnečím tempem. Jednak jsme se ženou postupně během tří měsíců (na přelomu 2012 – 2013) přišli oba o práci a také jsem začal podnikat, takže peněz moc nebylo.

2012 – probíhá stavba podkroví (sádorkartony), stavba komínu a dalších vnitřních instalací

2013 – probíhá stavba vodovodní přípojky. To ale není tak jednoduché. Protože by přípojka měla 120 m, nepovolí mi stavbu přípojky, ale musí se stavět vodovodní řád, na který se navíc připojí ostatrní vlastníci. Pod mým pozemkem a na moje náklady. Když chci vodu, musím to strpět.

Vodoprávní úřad si klade asi tak 20 podmínek pro stavbu vodovodního řadu. Kromě vyjádření všech možných správců sítí (jednu chvíli i vyjádření armády z letiště v Pardubicích, nekecám!) chce i vyjádření od hasičů, ale ti nechtějí vyjádření dát, protože se jich údajně netýká (vodovodní řad má tak malý průměr, že pro instalaci hydrantu stejně nejde použít, navíc cca 100 m od něj je požární nádrž, takže ani není potřeba). Nakonec se úřad s hasiči domluví. Stavba probíhá za extrémně deštivého počasí, takže se některé výkopy dělají i třikrát, do toho se čerpá voda z výkopu, atd. Humus.

Vodovodní řád nechtějí zkolaudovat, dokud nebudu mít rozbor vody z toho řadu. Vzorek ale nesmím odebrat, protože vodovod není zkolaudovaný a manipulace se šoupětem se bere jako černý odběr. Nakonec nabírám vzorek u souseda v kuchyni (tedy z jiného řadu). Vodovodní řád v ceně 50.000,- Kč prodávám dle smlouvy VaKu za 6.000,- Kč. Výhoda je ta, že když se s řadem něco stane, nejde to za mnou.

Vodovodní řad byl nakonec vybudován přesně ze stejné trubky (hadice), z jaké by byla i vodovodní přípojka. Jediný rozdíl je v tom, že se to jinak jmenuje, ale po technické stránce je to naprosto shodné. Samozřejmě se to liší ještě v tom, že řad je vodní dílo (asi 10 razítek), kdežto příjka ne (0 razítek, povolení i kolaudace spolu s domem najednou).

2013 – První dítě (narozené v roce, kdy jsme koupili pozemek) nastoupilo do základní školy.

2014 – probíhá dokončení interiérů v domě, instalace topení, krbu, podlah, atd. Dům je prakticky obyvatelný.

Chci kontaktovat firmu Doorland ohledně seřízení oken a dveří a výměně jedné kliky, ale dozvídám se, že firma před dvěma lety zkrachovala. Moje prodloužená 10letá záruka je mi k prdu.

prosinec 2014 – končí fixace u Hypoteční banky, jejich skvělý návrh na nový úrok odmítám a podepisuji ještě výhodnější u Reiffeisen bank.

jaro 2015 – akce čistička. Naše vesnice má 31 čísel popisných. Není tu veřejná kanalizace. Z těch 31 mají 2 (slovy: dvě) stavby čističku, zbytek žumpu s přepadem do potoka (citace jednoho starousedlíka z hospody: „Jó, za mejch mladejch let byl ten potok samej rak. Dneska tam nežije ani hovno… Za komunistů bylo vůbec všechno lepčí…“).
Když jsem na to upozornil stavební a vodoprávní úřady, pokrčili rameny. Prý je to podle starých norem a to se to ještě mohlo. Což je mantra, kterou se zaklínají všichni, kteří po mě něco chtějí navíc, přestože všichni okolo na to hází vesele bobek.
Já mám čističku z druhé ruky, ale nemá jakýsi certifikát vydávaný od roku 2007. Proto mi vodoprávní úřad čističku neschválil a musel jsem si pořídit další 7 m3 nádrž na vyvážení (žumpu). Bez ohledu na to, že se chovám ekologičtěji, než zbytek vesnice, tak jsem za to po zásluze potrestán. Mimochodem, platí dva zákony, v jednom se říká, že by se odpadní voda měla čistit a zadržovat (nechat vsakovat) na pozemku, kde se spotřebovala, druhý říká, že vodu je nutné čistit na čistírně odpadních vod (a následně vypouštět do řek, kterými z ČR odteče). Na základě tohoto rozporu v okrese Pardubice schvalují čističky a v okrese Chrudim nikoliv. Vedlejší vesnice leží napůl v okrese Pardubice, napůl v okrese Chrudim, takže tam asi polovina staveb smí čističku mít, druhá nikoliv. Ale to jen tak na okraj na dokreslení toho našeho Kocourkova.

květen 2015 – stěhujeme se do nezkolaudovaného, ale plně dokončeného srubu, řešíme čističku, nádrž, hromosvod a další věci nutné ke kolaudaci.

2015 – druhé dítě, které se narodilo v roce, kdy jsme dostali stavební povolení, nastoupilo do základní školy, první dítě chodí do 3. třídy.

únor 2016 – jdu žádat o „kolaudaci“ (oznámení o užívání stavby), ale dozvídám se, že „nemám vyřešený příjezd“. Přestože dům je na pozemku s přímým přístupem ze silnice a s vybudovaným mostkem, samotná stavba stojí více než 50 m od zpevněné komunikace a to se prý nesmí. Dozvídám se, že jsem předně vůbec nesměl dostat stavební povolení. To jsem ale dostal, dokonce od té samé úřednice, která je na něm podepsaná a v době, kdy jsem ho dostal, ta vzdálenost byla stavebnímu úřadu známa a neshledal námitek.

Mám si prý vybudovat na své zahradě zpevněnou komunikaci o šířce 3 m a s točnou na konci (nebo 6 m širokou bez točny), která bude ne dále než 50 m od domu. Kvůli hasičům. Argumentuji, že to nejde, protože na točnu pro hasičské auto není na pozemku dost místa. Prý mám posunout dům… Zpevněnou komunikací se navíc myslí asfalt, beton nebo dlažební kostky. Prý nemusím mít veřejné osvětlení. To se mi ulevilo (podotýkám, že se bavíme o naší zahradě!)

Řeším věc s hasiči, jestli mi dají výjimku. Nedají. Nepomohla ani osobní neformální přímluva ze strany hasičů na stavebním úřadě.

Dále se dozvídám, že přístup k domu (ona 100 m dlouhá a 3 m široká nudle pozemku) je chráněná zemědělským půdním fondem s druhou nejvyšší bonitací. Nikoliv kvůli půdě, protože ta je tady extrémně chudá, ale kvůli ovocnému sadu, kterým tento pozemek ještě před 25 lety byl. (Paradoxně všichni sousedi stromy vykáceli, kromě nás, takže ten sad existuje jen na naší zahradě). V místě, kde je přístup k domu, o který se jedná, nikdy žádný strom nerostl. Takže musím požádat o vyjmutí z půdního fondu. Poplatek za vynětí byl stanoven na asi 24.000,- Kč. Naštěstí je paní na životním prostředí rozumná a žádost antidatuje asi o rok zpět, kdy se poplatky ještě nehradily.

březen 2016 – dozvídám se, že by šlo cestu řešit formou výjimky ze stavebního zákona, ale že by s tím museli souhlasit hasiči. Ti stále nesouhlasí.

Řeším to tak, že prohlásím čestně, že zde existovala cesta „od nepaměti“, což nakonec asi bude i pravda, protože na moji současnou cestu ústí vrata od sousedovy dvě stě let staré stodoly, do které se přece sedlák musel tudy dostávat s povozy.

březen 2016 – dozvídám se, že ani tak to nestačí a že cesta musí být i v projektu na dům. Naštěstí je projektant rozumná osoba a nechá mě změnit technickou zprávu projektu a překreslit výkresy tak, aby vyhovovala stavebnímu úřadu. Ten nakonec souhlasí s touto variantou. Kolaudaci už brání jen 2 věci:

  • nemám podpis stavebního dozoru na montáž sádrokartonových příček v podkroví
  • nemám vyjádření SÚS, že nájezd na silnici z pozemku je v pořádku

23. březen 2016 – jdu na SÚS pro vyjádření, že 9 let starý mostek (vybudovaný v roce 2007) je v pořádku. Dozvídám se, že není, protože má špatný sklon a že nebyl kraj vozovky odříznut živičnou pilou a že mi ho bez dodatečných úprav, resp. celkového přebudování asi neschválí. Domluvena schůzka na místě za účelem zjištění skutečného stavu.

29. březen 2016 – místní šetření stran mostku. Paní ze SÚS se nakonec ukázala jako velmi rozumná úřední osoba, uznala, že sklon směrem od silnice a tudíž vybudování tankového okopu místo příjezdové cesty je holý nesmysl a spokojila se s tím, že nás se sousedem donutila vybetonovat nový povrch mostku (starý už se drolil) a provést instalaci odvodňovací drážky. Což bylo hned následující víkend provedeno.

7. dubna 2016 – dostávám dopis, že mostek se podle zaslaných fotografií už SÚS takto líbí. Mimochodem, posláno do datovky, což činí SÚS spolu s katastrem nemovitostí jediné instituce, které ji ve vztahu se mnou během celého toho stavebního řízení bez problémů používaly.

11. dubna 2016 – další jednání na stavebním úřadu. Nesu s sebou vyjádření SÚS a taky stavebního dozoru ohledně instalace příček v podkroví. Paní na stavebním úřadě se divila, že jí ještě nesu, prý si myslela, že už mám všechny papíry v pořádku. Beze slova oba papíry založila do složky. Když jsem podotkl, že by si to mohla aspoň přečíst, ze slušnosti, když už mě to stálo asi 5 tisíc za cement, písek, dopravu atd za tu betonáž mostku atd., tak mi bezelstně odpověděla, že ten papír nemusí číst. Že ho jenom musí mít založený ve složce. Facepalm jako prase…

A že se prý staví 14. dubna na kolaudaci.

14. dubna 2016 – Kolaudace u nás doma. Přeměřování rozměrů místností, vzdálenosti dřevěného obložení od krbu, počítání požárních hlásičů, kontrola revize hasicího přístroje a tak… Bylo mi sděleno, že mi ještě chybí nějaké dokumenty. Konkrétně:

  • certifikát od použitého sádrokartonu v podkroví. Dle projektu musí být protipožární. Prý to má každý výrobce ke stažení na webu.
  • certifikát, že osoba, která montovala sádrokartony, má oprávnění sádrokartony, zejména protipožární, montovat.
  • chyba v čísle parcelním u certifikátu tlakové zkoušky kanalizace (vodák očividně při Copy&Paste zapomněl opravit),

Zajímalo mě, jak hodlá ve vymalovaném podkroví paní ze stavebního úřadu poznat, že se jedná o červený a nikoliv bílý sádroš, ale nechal jsem to být. Přeci jenom nejde o to, aby to byla pravda, ale aby byl založen ten správný papír… Certifikát byl vyroben, vytisknut, založen do spisu, číslo parcelní opraveno.

18. dubna 2016 – Držím v ruce stavebním úřadem potvrzené „Oznámení o užívání stavby“ (aka kolaudaci) a už jsem tak unaven, že nezbyly emoce ani na radost, ani na vztek. Večer jsme si se ženou usrkli z Žufánkova OMFG a to bylo celé.

Po 2311 dnech, dvou dětech, třech kočkách, čtyřech kanárech a jednom psovi od vydání stavebního povolení bydlíme ve zkolaudovaném domě.