O stoupě.

Dnes jsem zaslechl opět rčení „poslat knihu do stoupy“. Je zajímavé, že tohle rčení se používá dneska skoro výhradně o knihách, časopisech nebo jiných psaných a papírových záležitostech. Zajímavé ale je, že stoupa je pro likvidaci papíru, zejména ve formě knihy, zařízení krajně nevhodné… Chápu, jde o nadsázku. Stoupa je zařízení, které obecně chápeme jako něco, co drtí, ničí, likviduje. Pravda je však (pochopitelně) přesně opačná.

Stoupa je zařízení určené pro mletí obilovin, nebo ještě lépe k jejich loupání. Byla určena pro zbavování obilek a semen jejich povrchových vrstev (slupek). Vyráběly se tak například kroupy, tedy obilky pšenice zbavené obalů.

Jak stoupa vypadala? Jednalo se o zařízení, které se skládalo z jednoho nebo více svislých kolíků, až několik metrů dlouhých, které byly na spodním konci zašpičatělé. Špičatý konec ústil do vydlabaného otvoru (důlku), téměř kulového tvaru, v masivní kládě z tvrdého dřeva. Do důlku se nasypal materiál a kolík pomocí vačkové hřídele nebo soustavy kolíčků stoupal a klesal („stoupa“) a vjížděl tak velkou rychlostí do důlku naplněného obilím. Principem nebylo drtit materiál vahou kolíku (to zajišťoval buchar), ale rychlým pohybem „rozstřelit“ obilí proti stěnám důlku. Vzájemným třením obilek a také třením o stěny důlku docházelo k obrušování povrchu, leštění a loupání materiálu. Podobným způsobem se dala drtit kůra, mák nebo i sušené ovoce. Důležité ale bylo, že se špička kolíku nesměla nikdy dotýkat dna, protože by docházelo k nežádoucímu drcení, resp. mletí třením bylo účinnější, protože probíhalo současně v celém objemu důlku.

Kromě toho, že by se kniha většinou do důlku ve štoku (trám s důlkem) nejspíš nevešla, její likvidace tímto způsobem by byla takřka nemožná, protože kolík by nejspíš nedokázal knihu ani probodnout, natož nějakým efektivním způsobem zničit. Silná vrstva papíru by zařízení nejspíš zničila (nevydržely by vačky).

Existovaly i stoupy s rovným prknem nebo deskou místo důlku a s kolíkem s plochou hlavou, někdy okovanou. Ty se používaly pro drcení tvrdých, ale relativně křehkých materiálů, např. kovových rud. I v takovém zařízení by se kniha spíše lisovala, než cupovala nebo jinak ničila.

Každopádně vždycky platilo, že nepohodlnou literaturu bylo nejjednodušší pálit…