O technických normách.

Existuje téměř nekonečně mnoho způsobů, jak stát motivuje podnikatele přestat podnikat a přihlásit se na pracák pro dávky. Existují ale i nenápadné způsoby, jak stát podnikatelům ani neumožní začít podnikat. Jedním z nich jsou technické normy.

Technické normy (ČSN) existují úplně na všechno. Velmi často se mění. Většina jich sice není závazná, nicméně existují tři hlavní obory, kde si bez dodržování technických norem neškrtnete. Stavebnictví a požární ochrana jsou dva z oborů, kde jsou technické normy závazné, protože to tak nařizuje zákon, elektrotechnika, kde je norem suverénně nejvíc je ten třetí. Tam vám zase stát nic nezkolauduje, pokud to nebude podle normy. Aby zákon o požární ochraně nemusel mít tisíce stran téhož textu, jaký se nachází v technických normách, existuje v něm ustanovení, že všechny technické normy z oblasti požární ochrany jsou závazné a jsou na úrovni zákona.

Takže pokud se rozhodnete podnikat v oblasti požární ochrany, chcete dodržovat zákon a nejste náhodou jasnovidec, chtě nechtě vás čeká nepříjemná věc: sehnat si všechny potřebné legislativní dokumenty k tomu, abyste vůbec mohli začít působit v oboru.

ČSN vydává stát. Konkrétně státní Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví (zkráceně ÚNMZ), který je organizační složkou státu spadající pod Ministerstvo průmyslu a obchodu. ÚNMZ má rozpočet zhruba 170 milionů korun ročně, tedy zhruba stejně, jako všechny další organizační složky státu (kromě ČOI) spadající pod MPO dohromady. Úřad má pouze jedno pracoviště na Praze 1.

Stát tedy požaduje po podnikatelích, aby se drželi norem, stát je zákonem zezávazní a stát tyto normy také vydává. Jenže na rozdíl od zákonů si za jejich přečtení musíte hezky zaplatit. Jedna norma v tištěné podobě stojí kolem 400,- Kč (několik jich je za míň, spousta z nich také za mnohem víc). Zaplatit musíte i za pouhé zobrazení normy na PC. Což je činnost, která stát nestojí v podsatě nic, protože normy má stejně uložené na serveru v datové podobě a pouze generuje PDF.

A teď to hlavní:

Cenová politika státu je v tomto směru dost zarážející. Za pouhý online přístup bez možnosti tisku chce stát 1000,- Kč za 6 měsíců. Za tisk se cena liší podle počtu stran, přičemž maximum je 1000 stran za 3500,- Kč / 6 měsíců. Takže pokud si člověk podnikající v oboru požární ochrany chce pořídit základní sadu norem pro své podnikání v tištěné podobě (protože se pohybuje hodně v terénu, kde je často potřeba mít normu po ruce), je to cca 3000 stran textu. Vytisknout si ale smíte pouze 1000 stran za půl roku, takže si zbytek musíte koupit od překupníků, což jsou soukromé firmy, kterým ÚNMZ poskytl licenci na prodej norem. Pokud tedy chcete řešit všechno legálně, vyjde vás to bratru na nějakých 12000,- Kč a více, protože průměrná cena normy je asi 4,- Kč za stránku. Dobré, že?

Podotýkám, že tisk norem ze systému ÚNMZ znamená, že si normu v PDF vytisknete na vlastní tiskárně, vlastním tonerem na vlastní papír!

Říkáte si možná, že je blbost tisknout normy na papír v 21. století. Jasně… proč s sebou tahat kufr norem, když má dneska každý tablet nebo notebook. Jenže ouha! Systém je nastaven tak, že jej můžete používat pouze na jednom počítači (pokud nemáte multilicenci – a bylo by divné, aby jeden uživatel platil dvě licence jenom proto, že má dva počítače, pracovní a přenosný). Ochrana, kterou ÚNMZ zvolil pro svá PDF nefunguje na systému Android, takže s většinou tabletů a mobilů máte prostě smůlu.

Možná si říkáte, že stát prostě chce jen pokrýt náklady na výrobu a udržování norem. Problém je v tom, že většina norem je harmonizovaných v EU, takže výroba norem spočívá pouze v jejich překladu. Kromě toho výroba norem je z větší části hrazena ze státního rozpočtu (tedy vlastně námi všemi – ve skutečnosti si každou normu kupujete dvakrát) nebo ji hradí ten, kdo o její vytvoření požádal. Ostatně sám ÚNMZ se přiznává, že cenová politika je motivována příjmem do státního rozpočtu, nikoliv krytím nákladů. Cituji:

Důvodem pro změnu cenové vyhlášky byl zejména požadavek na zvýšení příjmů státního rozpočtu z prodeje technických norem, který při přípravě rozpočtu pro rok 2015, vzneslo Ministerstvo financí. Požadavek Ministerstva financí byl odůvodněn potřebou udržení prezentovaného schodku státního rozpočtu. Tento požadavek se následně promítl do Usnesení vlády ČR č. 437 ze dne 16. června 2014. Usnesení vlády bylo třeba naplnit konkrétním obsahem, tj. připravit návrh novely vyhlášky Ministerstva průmyslu a obchodu č. 486/2008 Sb. Změna cenové politiky v oblasti technických norem má zajistit vyšší příjmy z prodeje technických norem při zachování prostředí a systému, který je uživatelům technických norem dobře znám a současně s tím nastavit dlouhodobě udržitelnou změnu, která se co nejméně dotkne každého ze zákazníků. Změna cenové vyhlášky má rovněž přispět k omezení nelegálního šíření technických norem v ČR. 

Viz: http://www.unmz.cz/urad/informace-ke-zmene-cenove-vyhlasky-pro-prodej-ceskych-technickych-norem

Takže zatímco dříve šlo tisknout normy bez omezení, nyní je možné vytisknout jen 1000 stran za půl roku, což nutí lidi jako jsem já hledat normy na různých úložištích nebo používat originály norem ze systémů zemí, kde jsou normy zdarma. Což jistě nepřispěje k „k omezení nelegálního šíření technických norem v ČR„. Jinými slovy, ministerstvo financí vedené agentem Burešem nedokáže vybrat daně a dodržet plánovaný schodek státního rozpočtu, tak podojí podnikatele na tom, co nutně potřebují ke své práci, protože jim to stát nařídil.

Je to ale ještě horší. Kolegové z oblasti stavebnictví mají norem ještě mnohem víc. Protože jde zpravidla o bezpečnost staveb, stát si uvědomil, že normy v téhle oblasti by bylo více než rozumné dodržovat a tak nařídil jejich bezplatné zveřejnění. Jak to dopadlo? Po několika soudních sporech stát zveřejnil jednu normu a sice veledůležitou ČSN 73 6110 Projektování místních komunikací (schválně, zkuste se k ní na stránkách ÚNMZ proklikat dříve než za 5 minut…). Ostatní i nadále odmítá poskytnout zdarma, byť je to výslovně uvedeno v zákoně. ČR tedy nedodržuje ani vlastní zákony. Smutné.

Perlička na závěr. Když jsem potřeboval normu ČSN EN 60079-14, našel jsem ji online v plném znění v angličtině až na Novém Zélandu. Před normou byl tento krásný úvod:

NZ norma celek