Sto klacků – #2 – Rovný přístup

Úvod seriálu se docela uchytil, takže tady je další. Co mě štve na přístupu státu k podnikání? Třeba naprosto nevyrovnaný přístup živnostníka ke státu a státu k živnostníkovi. Hodlám to demonstrovat na svém vlastním příkladu:

V prosinci 2016 jsem založil firmu a přešel z OSVČ na s.r.o.. Důvody byly tři:

  1. Nechtěl jsem už dále ručit celým svým majetkem – právníkem mi bylo vysvětleno, že se to netýká jen finančních závazků, ale např. i způsobených škod. Když píšete dokumentaci, jejíž správnost může být rozdílem mezi fungující fabrikou a spáleništěm, je tenhle argument takřka absolutní.
  2. Prestiž. Při jednání s firmami jako Philip Morris, Unipetrol, Siemens nebo Pivovary Staropramen je prostě hezčí moci se představit jako jednatel společnost, než nekontroverzní podnikatel.
  3. Elegantnější zaměstnávání kolegů – chtěl jsem, aby měli lepší pocit z toho, že pracují pro firmu, ne pro OSVČ, a mohli se tak i lépe ztotožnit se společným dílem.

A protože jako OSVČ jsem byl plátce DPH (z titulu obratu), požádal jsem jako nově vzniklá firma rovněž o to, abych mohl platit státu dobrovolně DPH.

Ano… znalí už se smějí…

Tak třeba když máte u kontrolního hlášení chybu, resp. stát si myslí, že tam máte chybu, i když ji tam nemáte, máte na reakci 5 dnů (bez ohledu na svátky, víkendy, atd.). To po vás chce stát. A když chcete reakci po státu? Sledujte:

16.12.2016 – založeno s.r.o.

16.12. 2016 – posílám datovkou žádost o dobrovolnou registraci k DPH.

10.1. 2017 – volá mi paní z FÚ, že:
a) jsem to poslal ze špatné datovky (na to jí stačily tři týdny to zjistit, že byly Vánoce ji přece neomlouvá…) – je třeba to poslat z datovky s.r.o., ne z datovky OSVČ. Jenže datovku s.r.o. mi stát zřídil až 21. 12. 2016.
b) chce doložit, že jsem skutečná firma a že opravdu v něčem hodlám podnikat. Nezajímá ji, že doménu se jménem firmy používám už 5 let, že mám stálé zákazníky, ohlášené živnosti vázané, ke kterým je třeba akreditace získaná zkouškou na ministerstvu vnitra, atd. Chce vidět objednávky od zákazníků a nějaké moje vystavené faktury (sic! ani ne měsíc po založení firmy).

Posílám, co můžu.

18. 1. 2017 – paní z FÚ chce, abych jí poslal podnikatelský záměr, včetně finanční rozvahy, seznamu stálých zákazníků, ukázku smluv atd. Posílám s hlasitým skřípěním zubů…

FÚ má na rozhodnutí 30 dnů. Rozhodnutí je nenárokové, tzn. můžu doložit všechno a oni se stejně mohou rozhodnout, že mě jako plátce DPH nezaregistrují. Od roku 2013 jsem přitom čistým plátcem, nikdy jsem neměl nadměrný odpočet…

16. 2. 2017 – přesně 29 dnů od doložení nepotřebných dokladů (to je náhoda 😉 ) mi přišlo vyrozumění, že laskavě mohu začít platit státu DPH. A to jsem na tom ještě skvěle! Jsou lidé, co za tuhle drzost vyfasují flastr.

A perlička na závěr. V registraci DPH je firma povinna uvádět číslo účtu pro daňové účely, kterýžto se následně zveřejňuje. Asi tak týden po registraci k DPH mě napadlo se podívat na Ares, jestli tam číslo mám.

A co myslíte? No neměl jsem ho tam.

Napřed jsem zjebal účetního, protože každý správný mafián kontroverzní podnikatel ví, že to vždycky posere hlavně účetní. Ale ten se dušoval, že tam číslo účtu napsal. Takže telefonát na FÚ, proč nebyl účet zveřejněn. Odpověď mě poslala do kolen. Prý ho úřednice „zapomněla přepsat“! Chápete?! Z datového souboru poslaného datovkou ve strojovém formátu xml v lednu 2017 (tedy v 21. století) ho někdo musí někam ručně přepsat!

A taky mi přešel tento roztomilý email:

Výstřižek

Tak jsem si říkal, že si tento email musím uložit. Až po mě bude chtít finančák desítky tisíc pokuty za to, že jsem zapomněl něco někam poslat včas, napíšu jim „ještě jednou se omlouvám.“

A kdybych měl větší koule, odpověděl bych na ten email fakturou na 50 tisíc pokuty…

Sorry, jako…