Archiv štítku: babiš

O Babišovi u tabule a českém školství.

Je zajímavé, že jedno ne příliš povedené „zkoušení u tabule“ může vyvolat tolik vášní na sociálních sítích. Na druhou stranu, pokud je tím zkoušeným kandidát na prezidenta, asi se není čemu divit, zvláště když dotyčný prokáže tak obdivuhodnou neznalost základního učiva základní školy.

Na sociálních sítích se od té doby ozývají dva základní hlasy – jedni se podivují nad mezerami ve znalostech pana Babiše, což je asi pochopitelné. Čím dál větší skupina ale řeší spíš formát – tedy jestli je správné, aby škola (zde myšleno zejména ta základní) měla učit encyklopedické znalosti, ve smyslu „vyjmenujte díla Karla Čapka, planety sluneční soustavy nebo části žaludku krávy“. A zároveň se hned vyjadřují, že je to přeci smutné a že přeci než biflování se znalostí by mělo být stěžejní umět informace vyhledat, používat v kontextu a tříbit si názor diskusí.

Já si ale prostě myslím a jsem bytostně přesvědčen, že základní škola prostě žákům musí předat nějaký soubor znalostí a vědomostí – a ano, doslova nazpaměť nadrcených – protože to tvoří jakýsi základní korpus elementárních vědomostí, ze kterých člověk v průběhu dalšího školního vzdělávání a vlastně zbytku života staví svoji odbornost, své vědomosti, své životní zkušenosti. Vědomosti základní školy, všech těch základních dat, letopočtů, vzorečků pro obvod kruhu, slovních druhů, kotoulů dopředu a dozadu a kravích žaludků tvoří základ toho, co se nazývá všeobecný přehled. Pokud rezignujeme i na to, pak stačí základní školu redukovat na tři ročníky – v prvních dvou bychom naučili děti dobře číst a psát a v třetím ročníku používat Wikipedii, Google, WolframAlpha a AI. Nač učit děti dávat si informace do souvislostí, když to dneska chatbot umělé inteligence udělá za nás.

Učivo na základní škole je jako kameny a cihly v základech domu. Ten dům si postavíme každý jiný, na střední škole, učilišti, v práci, ve svých koníčcích a v každodenním životě. Když ukážete na jakýkoliv z kamenů v základech domu a zeptáte se: „K čemu je mi tenhle kámen? Když ho vyndám, stane se něco?“ Ne. Nestane se nic. Dům nespadne. Možná vám bude do sklepa zatékat, ale bez znalosti vyjmenovaných slov po M se obejít dá. A dá se obejít i bez znalosti vzorce pro výpočet objemu koule. Dá se obejít bez jakékoliv konkrétní znalosti, ale nedá se obejít bez všech. Když děr přibývá, ze zdi se stane ementál a ze základů znalostí se stane neznalost. Ano, žít se s tím dá, volební právo vám nikdo vzít nemůže, na demošky můžete vyrazit taky. Ale logicky vás to ve společnosti, která se chce nazývat společností vzdělanostní, omezí.

Jasně, že každý z nás zapomene něco (a možná i většinu) toho, co se na základní škole dozvěděl. Během těch osmi let základní školy (ano, já ještě osmi) jsem znal snad stovky letopočtů a k nim události (a ano, většina těch letopočtů měla životnost tak týden, až měsíc). Dneska si jich pamatuju tak 20, 30, většinu z nich z 20. století. Ale to není podstatné – podstatné je, že ty vědomosti, co tam někdy byly, nezanechaly po sobě prázdnou díru. Jsou něco jako ztracené bednění – je to tam, svoji funkci už možná dneska neplní, tu plní spíš ten beton v těch tvárnicích, není vidět, ale tak nějak to celkově drží všechno dohromady. Takže tuším, že když někdo mluví o objevení Ameriky Kryštofem Kolumbem, tuším, že mluví o konci 15. století (tohle náhodou vím přesně, protože číslo popisné 1492 měl dům, kde jsem 35 let bydlel…), když se řeší, kdy upálili Husa, neřeknu „osmnáct set něco“ (jak by tvrdila moje starší dcera) a tak dále. Ta vyjmenovaná slova po M bych tou klasickou básničkou nedal, ale vím, že „myš“ tam je a „miska“ ne. Když v práci počítám objem válce, vím, že je to u pravidelných těles prostě plocha podstavy krát výška (a nevěřili byste, kolik má tenhle princip praktických aplikací, třeba ve vzduchotechnice, návrhu potrubí nebo počítání přirozeného větrání místností skladů,…). Nepamatuju si ten vzoreček ve smyslu „pí krát er na druhou krát v, kde r je poloměr a v je výška“. Ano, na všechno tohle jsou webové stránky. Všechno se dá dohledat ve zlomku vteřiny a bez (skoro) všeho toho se dá přežít jaderná apokalypsa (ostatně kromě středoškolské biologie a fyziky se pro přežití jaderné apokalypsy se ze školních osnov hodí nejvíce tělocvik a základy filozofie).

Ano, můžete tvrdit, že encyklopedické znalosti nejsou to, co by měla základní škola předávat, ale pak se přestaňte posmívat lidem, co věří, že Země je placatá, ve vakcínách jsou čipy a řídí nás všechny Aštar Šaran z oběžné dráhy Venuše. Ti lidé si přece ty znalosti mohou vygooglovat, dát do kontextu a s širokým publikem na sociálních sítích (sic!) o nich diskutovat, ne?