Stalo se, že mě pracovní povinnosti zavedly až do jednoho pivovaru v Černé Hoře. A pochopitelně nemyslím tu na sever od Krna, ale na jih od Srbska. Napřed jsem měl trochu obavy, protože jsem byl náležitě naočkovaný klasickou středoevropskou představu o Balkánu, kam ovšem Češi pochopitelně neřadí Chorvatsko, sezónní českou kolonii. Nemohl jsem se více mýlit.
Už cesta tam byla docela zajímavá. Vyzkoušel jsem si let v dosud nejmenším letadle, kterým jsem letěl (nepočítaje dvoumístné sportovní letadlo) – DeHavilland DASH DHC-8. Turbovrtulové letadélko Káně, které má jednu úžasnou vlastnost – díky podvozku pod motorovými gondolami na křídlech vidíte na podvozek jak se vysouvá a zasouvá a také jak se dotýká země při přistání. To se vám nepovede ani u ATR, co s nimi létají ČSA.
Zatímco vídeňské letiště je klasická nuda (dvě hodiny zevlování zachránil jen free wi-fi hotspot a můj notebook), tak letiště v Podgorici je zábava sama o sobě. Celá řada českých železničních nádraží je totiž větší. Letiště se skládá z jedné ranveje, jedné parkovací plochy pro letadla (cca 5 stání), jedněch rezavých schodů k letadlům, která ovšem zpravidla nejsou potřeba, protože letadla, která sem létají, mají vlastní výklopné schůdky. Hala má jeden vchod a dva východy. V „mezinárodní“ části haly je Costa Café a jeden Dutý, ale Free Shop. V odbavovací hale je místo něj trafika a navíc místní fast food. Deset minut po příletu letadla jsem byl v hale dočista sám 
Vlastní pivovar, který mám posuzovat (protože mě od ledna živí vypracování Dokumentací o ochraně před výbuchem) mě doslova příjemně šokoval. Je pravda, že je součástí kanadsko-americké skupiny Molson-Coors (stejně jako třeba Staropramen), takže jistá úroveň se dá očekávat. Ale že z pohledu ochrany před výbuchem mu nebude co vytknout, to jsem vážně nečekal. Řekl bych, že je na tom lépe než 80 % českých pivovarů. Takže nuda a pojďme dál.
Hotel byl standardní, ale jisté balkánské prvky přece jen měl. Třeba dvoustránkový seznam, co host nesmí a musí. Namátkou: nesmí se na pokoji jíst a pít s výjimkou obsahu minibaru. Výsledkem bylo, že jsem si na pokoj pašoval oříšky a pivo a ano… přiznám se… i párky! Kupodivu kouření povoleno. Pokoj se musí opustit uklizený a dokonale čistý. nesmí se nic zničit, ani odcizit (doplněno seznam na 2 A4 s cenami za jednotlivé položky vybavení pokoje. WC blok (osvěžovač) by mě třeba stál 1,2 €… Na pokoj nesmí vstupovat cizí osoby. Na pokoji nesmím používat vlastní elektrospotřebiče (zajímalo by mě, jestli do toho počítají i notebook, telefon, apod.). Za porušení libovolného bodu hrozí okamžitý vyhazov bez nároku na vrácení peněz. Nebo třeba snídaně podávaná od sedmi hodin (nikoliv formou švédského stolu, ale na objednání – vejce buď na tvrdo nebo míchaná), kdy obsluha i s očividnou kocovinou dorazí v 7:30, aby začala den uklízením nádobí rozsetého po všech stolech po bujarém večírku z předchozího večera.
Dosti lamentování na ubytování. Výhled bylo to, co na tom hotelu opravdu stálo za to:
(ty kopce se sněhovou čepicí na vrcholu jsou údajně ty, podle kterých se Černá Hora jmenuje Černá…).
Příjemně mě překvapila ochota místních. Nikšić (75.000 obyv.) je ve vnitrozemí, takže se nejedná přímo o turistickou destinaci, přesto se na mě jako na cizince všude usmívali, v trafice mi paní prodavačka ochotně zajistila tlumočnici do angličtiny, když nemohla pochopit, co se jí snažím říci (v Černé Hoře se nedá koupit tabák pro ruční balení cigaret), místo aby na mě vybavila černohorský ekvivalent obvyklého českého: „Neumíme a di pryč!“. Schválně, jak by asi dopadl cizinec v ČR na malém městě, kdyby si chtěl v trafice koupit něco, co se tu neprodává?
Balkánská kriminalita je kapitola sama pro sebe. A to docela stručná. Jak jsem pochopil, v Černé Hoře se prostě nekrade. V centru města i na okrajích jsou všude otevřené dveře do domů a bytů. Před supermarketem jsou všechna auta odemčená. Navíc jich má drtivá většina otevřená okénka a tak třetina z nich dokonce otevřené jedny až dvoje dveře. Když jsem se místního obchodního partnera ptal na vysvětlení, koukal na mě jako na tupce. Přece když je 28 °C ve stínu a vy jdete na půl hodiny do obchodu, tak v tom autě je pak hrozný vedro, ne? No a když pak jedete jen deset, patnáct minut domů, nestihne se auto vychladit a vy se potíte jako prase… Tak se prostě nechá před obchodem otevřené a je to. Když jsem se ptal, jestli se v Černé Hoře krade, tak prý jen Srbové nebo Albánci. Nechtěl jsem to dále rozvádět, přece jenom na Balkáně jsou vztahy mezi národy pořád ještě občas trochu nevyzpytatelné. A ruku na srdce: kdo z Čechů se vlastně v Balkánských válkách vyzná? Jako že kdo proti komu bojoval a proč?
Černá Hora má zvláštní vztah k Evropské unii – strašně moc se totiž do EU touží dostat. A její snaha o „zalíbení se“ vypadá občas jako podlézáctví a občas trochu příliš přímočaře. Například Černá Hora používá euro, ale není v eurozóně. Jak je to možné? No prostě se vláda Černé Hory rozhodla, že nebude čekat, až ji do elitního klubu přijmou, vyhlásila, že platidlem v ČH je euro a bylo to. Žádné přístupové smlouvy a dohody s ECB. Výhodou je používání měny bez nutnosti podílet se na eurovalech a podobných nesmyslech.
Černá Hora třeba zavedla varování na krabičkách cigaret včetně obrázků. Černá Hora zrušila vízovou povinnost pro občany ze Schengenu. A tak dál. Koneckonců i to, že poskytuji pivovaru Trebjesa svoje služby, které jsou vyžadovány toliko Direktivou Evropské komise je známkou toho, že Černohorci dělají vše pro to, aby byli v EU co nejdřív.
Černá Hora je neuvěřitelně hornatá země. Celá země je vlastně jedno velké skalnaté pohoří. Vegetace nic moc, protože na skalách není žádná zemina. Tam, kde je v Čechách zalesněný kopec nebo hora s porostem lesa, je v Černé Hoře šedivý kopec tvořený v podstatě kompaktní skálou.
Rozhodně doporučuji Černou Horu k návštěvě a to zejména těm, kteří mají rádi chození po horách. Nenajdete sice turistické značky, motely a horské chaty, ale pokocháte se nádhernými výhledy, pasoucími se stády ovcí nebo koní a krásnou přírodou. Vykašlete se na smažení se na písku v Chorvatsku a zaleťe si o něco víc na jih, budete překvapeni! Příjemně.
